Dactylorhiza maculata subsp. transsilvanica - prstnatec plamatý sedmihradský

29. 1. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Dactylothiza maculata subsp. transsilvanica  (Schur) Soó – prstnatec plamatý sedmihradský
Syn.: Orchis transsilvanica Schur; Dactylorhiza fuchsii subsp. transsilvanica (Schur) Fröhner
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Status: C1, §1, CITES

 

Popis: Bylina vysoká až 60 cm. Lodyha je plná, nejde pod květenstvím smáčknout. Listy jsou vždy neskvrnité, spodní úzce obkopinaté, horní až čárkovitě kopinaté. Květenstvím je hustý klas. Květy nejčastěji bílé, někdy žlutobílé, bez jakýchkoli skvrn (kresby); pysk na bázi žlutavý, bez skvrn, trojlaločný. Plodem jsou elipsoidní tobolky.

 

Možná záměna: Od nominátního poddruhu prstnatce plamatého (D. maculata subsp. maculata) se liší především bílými květy beze skvrn (kresby) a listy rovněž beze skvrn.  Pozor je dobré dávat též na bělokvetoucí prstnatec Fuchsův Soóův (D. fuchsii subsp. soóana), který má ovšem na květech nachovou kresbu a skvrnité má rovněž listy.

 

Rozšíření: Druh rostoucí především v karpatském oblouku od Moravy (resp. od Záhorie), přes Slovensko, Ukrajinu až po Rumunsko.  Znám je i z dalších pohoří v jižním Balkánu, z Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Slovinska. Někdy je rovněž uváděn z Rakouska a Polska.

 

V České republice roste výhradně na Moravě v suprakolinním až submontánním stupni v oblasti Karpat, které zahrnují lokality v Bílých Karpatech, Hostýnských vrších, Javorníkách a Radhošťských Beskydech. Historicky byl dokládán ještě ze Vsetínské kotliny a Veřovických vrchů.

 

Ekologie: Druh vázaný na vlhká až mokřadní stanoviště jako jsou slatiny a vlhké lesní lemy a louky. Součást slatinné vegetace sv. Caricion davallianae.

 

Geofyt s optimem kvetení v červnu.

 

Ochrana a ohrožení: Prstnatec plamatý sedmihradský je řazen mezi zvláště chráněné, kriticky ohrožené taxony České republiky. Stejný status mu patří i v Červeném a černém seznamu. Na Moravě je jeho výskyt relativně stabilní, byť několik lokalit již zaniklo pravděpodobně sukcesními procesy, a jeho přirozené biotopy patří mezi ty potenciálně nejohroženější.

 

 

Literatura:

 

Kubát K. (2010): Dactylorhiza Nevski. – In.: Štěpánková J. (ed.), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 502-524.