Culex pipiens Linnaeus, 1758 – komár pisklavý

Čeleď: Culicidae – komárovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 4–5 mm. Hlava je malá, oči jsou hnědé se zelenavým odleskem. Bodavý sosák je výrazně prodloužený, přizpůsobený k probodnutí kůže a sání krve. Tykadla jsou u samic krátká, u samců dlouhá a nápadně pýřitá, stejně jako makadla u sosáku. Tělo samice je světle hnědé, pokryté šupinkami. Zadeček je úzký, protáhlý, tupě zaoblený. Zbarvení zadečku je světle hnědé se světlejšími pásky na článcích. Nohy jsou poměrně dlouhé, světle hnědé bez proužkování. Křídla jsou poměrně úzká, průhledná, na žilkách jsou drobné šupinky a chloupky. Larvy jsou protáhlé s nápadnou hlavou a rozšířeným hrudním článkem, na konci zadečku mají krátkou dýchací trubičku. Kukla je pohyblivá se dvěma krátkými dýchacími trubičkami na hřbetní části.

Možná záměna: Od našich ostatních komárů Culicidae (v ČR 45 druhů) se liší hnědým zbarvením bez výrazné kresby, jednobarevnými nohami a morfologických znacích na kopulačních orgánech, nohách a žilnatině křídel. Dle posledních studií se jedná o druhový komplex „Culex pipiens“ několika blízce příbuzných druhů.

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen původně v Evropě, Asii a na severu Afriky. Druhotně se rozšířil také v Austrálii a v Severní Americe.

V ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor. Patří mezi naše nejhojnější komáry.

Biologie a ekologie: Komár pisklavý obývá různé biotopy, jako jsou mokřady, litorály rybníků, lužní a vlhké lesy, údolí řek a potoků, ale i kulturní krajinu, zahrady, parky a okolí lidských sídel. Vyskytuje se zejména v okolí vod, ale i ve stinných lesích. Dospělci se vyskytují od dubna do října, kdy zvláště za soumraku a úsvitu vyhledávají hostitele (zejména spící ptáky) a sají jim krev. Na člověku saje tento druh poměrně vzácně, i když jsou známé i specializace lokálních populací na savce (člověka napadají u nás zejména komáři rodu Aedes a Culiseta). Občas zalétá i do domů. Při letu vydává, stejně jako většina komářích druhů, nepříjemné písklavé bzučení (odtud české jméno „pisklavý“). Krev sají pouze samice, samci sají příležitostně rostlinné šťávy. Po nasátí krve (kterou samice potřebuje k tvorbě vajíček) klade shluky vajíček na vodní hladinu drobných stojatých vod, jako jsou tůně, kaluže, vodní příkopy, ale i zahradní jezírka nebo sudy s vodou. Larvy se živí organickými zbytky ve vodě a velmi rychle rostou, vývoj trvá podle podmínek zhruba dva až tři týdny. Pohybují se červovitými trhavými pohyby a často je uvidíme u hladiny, kde nastavují dýchací trubičku. Kuklí se ve vodě a z pohyblivé kukly se za pár dní líhne dospělý komár. Za rok může mít 3–4 generace. Samice z poslední podzimní generace přezimují, obvykle v úkrytech, jako jsou jeskyně, skalní pukliny, sklepy nebo v dutinách stromů.

Literatura:

Anonymous: ‘Reverse’ identification key for mosquito species. European Centre for Disease Prevention and Control. https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/Reverse-identification-key-for-invasive-mosquito-species-July-2022.pdf

Becker N., Petric D., Zgomba M., Boase C., Madon M.B., Dahl C. (2020): Mosquitoes. Identification, Ecology and Control. Springer Nature Switzerland. p. 570.

Javorek V. (1967): Kapesní atlas dvoukřídlého hmyzu. SPN Praha.

Kramář J. (1958): Komáři bodaví – Culicinae. Fauna ČSR 13. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 287 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!