Conioselinum tataricum - šabřina tatarská

9. 11. 2024 vytvořil Václav Dvořák

Conioselinum tataricum Hoffm. – šabřina tatarská

Syn.: Conioselinum altaicum Rupr.; C. boreale Schischk.; C. cenolophioides Turcz.; C. fischeri Wimm. & Grab.; C. gmelini (Bray) Steud.; C. ingricum Fisch ex Ledeb.; C. latifolium Rupr.; C. schugnanicum B. Fedtsch.; Cortia papyracea (C. B. Clarke) Leute; Ligusticum divaricatum Ledeb.; L. fischeri Link; Oreoselinum album Hoffm.; Selinum dubium Turcz.; S. papyraceum C. B. Clarke; Silaus gilibertii Besser ex Eichw.; S. longifolius Ledeb.

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: EN, §K

 

Popis: Bylina s dřevnatým, dlouze kořenujícím oddenkem. Lodyha přímá, lysá, sivě ojíněná, oblá, jemně rýhovaná, dutá, v horní části řídce větvená, vysoká 40–120 cm. Dolní lodyžní listy široce trojúhelníkovité, dlouze řapíkaté, s řapíky rozšířenými v poloobjímavou pochvu. Čepel 2–3krát zpeřená, s lístky podlouhle kopinatými, na okraji naspod ohrnutými, drsnými. Horní lodyžní listy s výraznou nafouklou pochvou. Okolíky ploché, složené až 25 okolíčků; obal obvykle chybí, obalíčky nenápadné, šídlovité, delší než květní stopky. Korunní lístky široce obvejčité, mírně paprskující, rašící nazelenalé, poté bílé. Merikarpia lysá, lesklá, barevně kontrastní, tmavě hnědá, ale se slámově zbarvenými křídly.

 

Možná záměna: Jediný zástupce rodu na našem území. Na horách se lze setkat například s drobným koprníčkem štětinolistým (Ligusticum mutellina), který má čupřinatý oddenek, po rozemnutí je výrazně petrželově aromatický, květy jsou narůžovělé a plody sice žebernaté, ale postrádající křídla. Na některých společných lokalitách se vyskytuje mohutný mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), který má také duté, lysé lodyhy, drsně papilnaté, mnohem širší lístky, rovněž mu nechybí výrazné, mázdřité listeny obalu a zralá merikarpia jsou olivově hnědá.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým eurosibiřským, výrazně kontinentálně laděným areálem. Souvisle se vyskytuje od Běloruska po pohoří Altaj. Roste rovněž v pohoří Pamír, Himálajích, až po indický stát Uttarpradéš. Směrem na západ do Evropy se areál rozpadá na menší exklávy, např. při pobřeží Norska, sv. Polsko a Pobaltí, karpatský oblouk, několik alpských oblastí a sudetská pohoří v Česku.

 

V Česku tento druh přirozeně roste od montánního po subalpínský stupeň, co do počtu lokalit vždy velmi vzácně, a to doposud v Jeseníkách, historicky na Králickém Sněžníku, a v Krkonoších, odkud byl druh doložen až na základě revize herbářových položek ze začátku 20. století. V minulosti, především v 19. století, šabřina častěji provázela také zahrádky jesenických chalup, kde se cíleně pěstovala.

 

Ekologie: Druh osidluje skalní římsy a štěrbiny, sutě, horské nivy, listnaté křoviny a ledovcové morény. Preferuje polostinná až stinná místa s čerstvou humusovou vrstvou na erlanových, fylitových, či rulových podkladech; často na na podkladech bazických, resp. vápencových. Druh je součástí několika vegetačních typů, např. subalpínských listnatých křovin sv. Salicion silesiacae.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

 

Ochrana a ohrožení: Výjimečný druh považovaný ve střední Evropě za glaciální relikt. Šabřina patří mezi zvláště chráněné, kriticky ohrožené druhy. V Červeném seznamu je vedena jako druh ohrožený (EN). V současnosti je známa pouze ze tří lokalit v Jeseníkách, poslední doklady vztahující se k výskytu na Králickém Sněžníku pochází z roku 1914, jediný doklad o výskytu druhu v Krkonoších pochází z roku 1902. Jesenické populace nebývají příliš početné, obvykle čítají jednotky až nižší desítky rostlin, výjimečně nižší stovky.

 

 

Literatura:

 

Hadinec J. (2016): Conioselinum tataricum Hoffm. In: Hadinec J. & Lustyk P. (eds), Additamenta ad Floram Reipublicae Bohemicae XIV., Zprávy České botanické společnosti, 51: 79–84.

 

Pimenov M. G., Kljuykov E. V. & Ostroumova T. A. (2003): A revision of Conioselinum Hoffm. (Umbelliferae) in the Old World. – Willdenowia, 33: 353–377.

 

Slavík B. (1997): Conioselinum Hoffm. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 370–371.