Cimicifuga europaea Schipczinskij – ploštičník evropský

Čeleď: Helleboraceae - čemeřicovité, resp. Ranunculaceae – pryskyřníkovité

Status: C1, §1

Popis: Bylina s přímými, větvenými, lysými lodyhami, vysoká v době květu i 2 m. Listy dlouze řapíkaté, velké, 2–3 x zpeřené, čepele dlouhé až 60 cm, lístky a lístečky trojčetné, pilovité, koncové 3klané. Květenství terminální, větvené, přímé nebo převislé v klasovitém hroznu. Květy zbarvené nevýrazně, nazelenale, okvětní lístky brzy opadávají, jsou zapáchavé. Plodem jsou světle hnědé měchýřky.

Rozšíření: Druh s nevelkým areálem zahrnujícím pouze oblast od střední Evropy po západní Ukrajinu. Karpatský prvek naší květeny.

V České republice se vyskytuje pouze na Moravě, v mezofytiku, vázán na polohy max. submontánního stupně. Hojněji jen v Moravském krasu, všude jinde velmi vzácně, především v okolí Moravské Třebové, Drahanské vrchovině a u Náměště n./Oslavou.

Ekologie: Výrazně stínobytná, lesní bylina rostlina rostoucí v listnatých nebo smíšených lesích na vlhkých, humózních půdách, preferující bazické substráty, především vápence.

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od července do srpna.

Ochrana a ohrožení: Druh patří mezi zvláště chráněné taxony, vedený jako kriticky ohrožený, se stejným statusem v Červeném seznamu cévnatých rostlin. Možné příčiny ohrožení představují snad jen razantní změny v lesním hospodaření, avšak většina lokalit je chráněna územně.

Taxonomická poznámka: Druh byl vylišen v komplexu Cimcifuga foetida L., novější studie toto dělení potvrzují, především na základě morfologické variability tohoto komplexu. V současnosti je tak celý komplex dělen na 4 vikarizujícíí druhy rostoucí od střední Evropy po Dálný východ, přičemž  Cimicifuga europaea je taxonem nejzápadnějším.

Literatura:

Chrtková A. (1988): Cimicifuga Wernischeck – ploštičník. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, p. 384–385, Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!