Ciconia ciconia Linnaeus 1758 – čáp bílý

Řád: Ciconiiformes – brodiví, Čeleď: Ciconiidae – čápovití

Status: ohrožený druh, IUCN: LC

Popis: Čáp bílý je monotypický druh. Do rodu čápů patří pouhých 8 druhů, přičemž na našem území hnízdí pouze dva druhy. Společně s čápem bílým také čáp černý (Ciconia nigra). Čáp bílý patří mezi jedny z nejznámějších a zároveň největších druhů ptáků u nás. Jak napovídá druhové jméno, téměř celý čáp je bílý. Pouze letky, viditelné převážně v letu, jsou černé. Dospělí čápi mají dlouhý rudě zbarvený zobák a nohy na rozdíl od mladých jedinců, kteří mají zobák a nohy zbarvené šedočerně. Rozpětí křídel je okolo 2,5 metru tedy podobně jako náš největší hnízdící pták – orel mořský (Haliaethus albicilla). Čáp bílý je nezaměnitelný pták, v letu se od podobně velkých volavek pozná podle nataženého krku. Volavky létají s krkem staženým do tvaru písmene „S“. Pohlavní dimorfismus ani dichromatismus není u tohoto druhu vyvinut.

Možná záměna: Tento druh je velmi charakteristický prostředím výskytu i vzhledem. Jediná možná záměna je v letu s čápem černým a při sběru potravy výjimečně s volavkou popelavou nebo bílou. Ani jeden z těchto dvou druhů nemá červený zobák ani nohy.

Rozšíření a početnost: Čápi bílí hnízdí na většině území České republiky, ale nebylo tomu tak vždy. Na začátku 20. století se jednalo o vzácného ptáka s odhadovaným počtem 200 hnízdících párů. Ptáci hnízdili pouze v nejnižších oblastech našeho území – jižní Morava a Čechy. Teprve od 30. let se začal počet hnízdících párů zvyšovat. V dnešní době v České republice každoročně hnízdí 930 až 950 párů.

Biologie a ekologie: Čápi hnízdí do 800 m n. m. v oblastech otevřené krajiny s loukami, poli, rybníky a mokřady. Jedná se o synantropizovaný druh – druh, který vyhledává přítomnost lidí. Hnízdo si budují na vyvýšených místech, jako jsou střechy domů, komíny a sloupy elektrického vedení. Stavbu hnízda čápi staví společně, ale o každoroční opravy se stará výhradně samec, který se ze zimoviště vrací o něco dříve než samice. Čápi začínají s hnízděním ihned po příletu ze zimoviště koncem března a začátkem dubna. Patří mezi poměrně věrné ptáky, tvoří téměř trvalé svazky, které se zřídkakdy obměňují a mixují. Podobně je to také s věrností hnízdišti. Většina ptáků zůstává svému hnízdu věrná a opětovně se na něj v průběhu svého života vrací. Po příletu začínají ptáci na hnízdě charakteristicky klapat zobákem jako součást uvítacího rituálu. Výjimečně se někteří samci rozhodnou ukořistit samici jiného samce. Poté dochází buď k imponování a výhružnému klapání zobáku či v horším případě k drsným soubojům, kdy vítěz souboje převezme nadvládu nad hnízdem. Přibližně týden po spáření ptáků dojde ke kladení vajec, kdy samice klade každý den jedno vejce. Samec se se samicí při inkubaci střídá. Samice celkem klade 4 až 5 bílých vajec, ty jsou přibližně stejně velké jako vejce slepičí. Po 30 až 34 dnech inkubace (záleží na počasí) se začínají z vajíček líhnout mláďata. Líhnutí mláďat je asynchronní (líhnutí probíhá postupně) a je zřetelné u starších mláďat, kdy nejstarší mládě již může trénovat plně vyvinutá křídla a zároveň nejmladšímu mláděti teprve rostou letky. Po více než měsíci střídavé inkubace vajec oběma rodiči se začínají líhnout čapí mláďata. Celkově se staří ptáci o mláďata starají přibližně 60 dní. Za tuto dobu se z mláďat v prachovém peří a hmotnosti okolo 100 gramů stanou téměř dospělí ptáci schopní letu do Afriky. Po vylétnutí mláďat z hnízda se rodina zdržuje pohromadě a staří ptáci nadále krmí mláďata po dobu jednoho až tří týdnů. Po této době jsou mláďata plně samostatná a živí se sama. V této době jsou čápi téměř všudy přítomní, vyhledávají především čerstvě posečené louky či zoraná pole, kde sbírají poraněné a mrtvé hraboše či ostatní živočichy.

Hlas: Čápi nemají syrinx (hlasový orgán ptáků, podobný lidským hlasivkám) a proto jediný zvuk, který dokáží vydávat, je klapání zobákem.

Nahrávka hlasu najdete zde.

Tah: Čápi patří mezi tažné druhy. V Evropě se vyskytují dvě subpopulace tohoto druhu, obě jsou odděleny pomyslnou hranicí – migračním rozhraním. Ptáci z východní populace táhnou na podzim směrem na východ přes Balkán, Bospor a podél Nilu do střední či jižní Afriky. Naopak západní část populace letí směrem na západ přes španělský Gibraltar a dále do západní a střední Afriky, kde se potkají s ptáky z východní Evropy. Čeští čápi táhnou převážně východní cestou tedy přes Balkán. Po vyhnízdění a načerpání energie nezbytné pro dlouhou cestu na zimoviště ptáci odlétají na minimálně 9 000 km dlouhou cestu. Za zmínku jistě stojí, že například španělští čápi zůstávají po celou zimu na svých hnízdištích. Tento fenomén se čím dál častěji objevuje i u našich ptáků. V posledních letech u nás vlivem vlídných zim pravidelně zimuje několik jedinců čápů bílých. Podobně jako u ostatních ptáků platí, že jarní tah probíhá mnohem rychleji než podzimní – ptáci jsou hnáni touhou obsadit své hnízdo a vyvést další mláďata.

Literatura

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.

Klůz Z. 1980: Pomocné ornitologické tabulky. Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě.

Svensson L., Mullarney K.Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Ševčík nakladatelství, Plzeň.

BirdLife International 2015: Species – Common Chiffchaff. dostupné z URL: http://www.birdlife.org/datazone/species/factsheet/22697691

IUCN 2015: Red list of threatened species – Common Chiffchaff. dostupné z URL: http://www.iucnredlist.org/details/22697691/0

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!