Cicadella viridis - sítinovka zelená

2. 4. 2023 vytvořil Ondřej Machač

Cicadella viridis Linnaeus, 1758 – sítinovka zelená

Čeleď: Cicadellidae - křísovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla je 6–9 mm. Tělo je protáhlé. Hlava je žlutavá s dvěma tmavými tečkami na temeni, hlava je trochu širší než hruď. Tykadla jsou krátká, nitkovitá. Oči jsou poměrně velké po stranách hlavy, žlutavé s tmavými skvrnami. Hruď je zelená, po stranách žlutá. Zadeček je žlutý. Křídla jsou svítivě světle zelená s vystouplou žilnatinou. U samců jsou tmavší než u samic, někdy až téměř šedomodré s bělavým ojíněním. Nohy jsou žlutavé. Nymfy jsou žluté s hnědými podélnými páskami.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh křísa, u nás nezaměnitelný.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie.

 

V ČR hojný druh po celém území, od nížin do podhůří. Jeden z našich nejběžnějších křísů mokřadních biotopů.

 

Biologie a ekologie: Sítinovka zelená obývá různé mokřadní biotopy, jako jsou mokřadní louky, litorály rybníků a jezer, rákosiny, vrbové křoviny, zamokřené příkopy v okolí cest a lesní paseky, ve vyšších polohách také na rašeliništích. Na vhodných biotopech bývají velmi početné. Žije na bylinné vegetaci, zejména v porostech sítin. Při vyrušení prudce odskakují. Aktivní jsou ve dne. Dospělci i nymfy sají na různých mokřadních bylinách a travách, nejčastěji na sítinách (Juncus), skřípinách (Scirpus), ostřicích (Carex) a dalších bylinách. Dospělci se vyskytují od července do října. Přezimují vajíčka, která samice klade do stonků sítin i jiných rostlin.

 

 

Literatura:

 

Dlabola J. (1954): Křísi – Homoptera. Fauna ČSR, svazek 1. – Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 338 pp.

 

Javorek V. (1978): Kapesní atlas ploštic a křísů. Státní pedagogické nakladatelství Praha.