Chenopodium hybridum - merlík zvrhlý

27. 1. 2019 vytvořil Václav Dvořák

Chenopodium hybridum L. – merlík zvrhlý

Syn.: Chenopodiastrum hybridum (L.) S. Fuentes, Uotila & Borsch

Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité

Status: běžný druh

 

Popis: Bylina se vzpřímenou, bohatě větvenou, do 100 cm vysokou, lesklou lodyhou. Listy řapíkaté, střídavé, na celé rostlině stejného tvaru; čepel v obrysu pěti- až trojúhelníkovitá, na vrcholu dlouze ostře špičatá, na bázi mělce srdčitá nebo uťatá, lesklá; řapíky silné, kratší než čepel, hranaté až křídlaté. Květenství je řídká licholata vidlanů složená z chudokvětých klubíček. Květy oboupohlavné, velké; okvětí 5(6) četné; blizny 2–3. Nažky v obrysu okrouhlé, zploštělé, na obvodu kýlnaté.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh. Ve sterilním stavu je třeba brát v potaz například lebedu lesklou (Atriplex sagittata), která má báze listových čepelí uťaté až klínovité a čepele obecně více laločnaté.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým eurasijským areálem zahrnujícím mírný pás, ale se submediteránní tendencí. Na jih se vyskytuje po severní Afriku, Írán a Irák a Čínu. Jako nepůvodní druh je znám ze Severní Ameriky.

 

V České republice je považován za archeofyt, který se hojně vyskytuje v termofytiku, méně často v mezofytiku. V horách se tento druh nevyskytuje.

 

Ekologie: Merlík zvrhlý se vyskytuje na širokém spektru ruderálních stanovišť jako jsou rumiště, úhory, komposty, ale také na lesních mýtinách, podél komunikací, též jako plevel na zahrádkách, zejména v okopaninách. Preferuje na živiny bohaté, humózní a lehké půdy. Je diagnostickým druhem bazifilní vegetace okopanin sv. Veronico-Euphorbion.

 

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem od června do října.

 

Taxonomická poznámka: Nedávné molekulární studie na základě sekvenování úseků matK/trnK a trnL-F značně rozdělují tradiční rod merlík na oddělené taxonomické jednotky. Okruh merlíku zedního (Ch. murale), kam spadá i merlík zvrhlý, je nově řazen do rodu Chenopodiastrum.

 

 

Literatura:

 

Dostálek J. ml., Hejný S., Husák Š., Schwarzová T. & Dvořák F. (1990): Chenopodium L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 223–265.

 

Fuentes-Bazan S., Uotila P. & Borsch T. (2012): A novel phylogeny-based generic classification for Chenopodium sensu lato, and a tribal rearrangement of Chenopodioideae (Chenopodiaceae). – Willdenowia 42: 5–24.