Ceterach officinarum - kyvor lékařský

8. 3. 2010 vytvořil Václav Dvořák

Ceterach officinarum Willd. - kyvor lékařský

Syn.: Asplenium ceterach L.

Čeleď: Aspleniaceae - sleziníkovité

Status: C1, §1, ČK

 

Popis: Kapradina s přímým oddenkem s černohnědými kořeny ve svazku; vrcholová část oddenku a podní část listových řapíků pokrytá černohnědými plevinami. Listy kožovité, přes zimu vytrvávající, dlouhé do 15cm, v obrysu eliptické, peřenosečné, s půlkruhovými úkrojky, obvykle střídavými, složenými do 6-16 párů, na spodu s rezavými plevinami. Výtrusnicové kupky do 2mm.

 

Rozšíření: Druh se zajímavým euroasijským areálem, s výraznější (sub)atlantskou tendencí, vyskytující se souvisleji v oceánických oblastech západní Evropy, stejně jako v mediteránu Evropy jižní (včetně severní Afriky). Ve střední Evropě spíše roztroušeně, dále na východ zasahuje přes jižní Krym, Kavkaz, Malou Asii do středoasijských oblastí s východní hranicí areálu v Himalájích.

 

V České republice vždy velmi vzácný druh, vyskytující se pouze v severních a středních Čechách, v kolinním stupni. Dokladován byl rovněž z jižních Čech. V současnosti se s jistotou a předpokládanou přirozeností vyskytuje pouze na Střekově (Ústí nad Labem) a nedaleko Kamýku nad Vltavou (tato lokalita představuje pouze několik let starý objev).

 

Ekologie: Kyvor je druhem chasmofytickým, osidlujícím skalnatá stanoviště, výchozy, štěrbiny s vyšší vlhkostí. Preferuje místa osluněná až mírně zastíněná, na bazických substrátech. Z našeho území je znám z několika sekundárních stanovišť, antropicky ovlivněných, jako jsou kamenné zídky, železniční náspy a lomy. Jako diagnostický druh je uváděn pro skalní vegetaci třídy Asplenietea trichomantis.

 

Hemikryptofyt, výtrusy dozrávají v pozdní létě.

 

Ochrana a ohrožení: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožené (stejně jako v Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin). Je primárně ohrožen svou vzácností, v současnosti se vyskytuje na dvou územně nechráněných lokalitách. Efektivní ochranu představuje především obtížnější dostupnost lokalit. Za potenciální formy ohrožení můžeme považovat možnost přímého sběru či negativní přímé zásahy na lokalitách.