Ceratapion basicorne (Illiger, 1807) – nosatčík
Syn.: Apion basicorne Illiger, 1807
Čeleď: Apionidae – nosatčíkovití
Status: DD

Popis: Velikost těla 2,4–3 mm. Tykadla silná, nosec v místě osazení tykadel rozšířen v malé tupé zoubky. Štít úzký a krovky oválné, širší než štít. Zbarvení černé s modrým leskem. Celé tělo a končetiny výrazně světle ochlupené.

Možná záměna: Determinačně obtížná čeleď, lze zaměnit s mnoha druhy. Rod Ceratapion má nosec v místě osazení tykadel rozšířený v malé zoubky směřující ven. Nejvíce podobný je C. austriacum, od kterého se liší tupým zoubkem v místě osazení tykadel (C. austriacum má ostrý zoubek), menším a jemněji tečkovaným štítem a světlejším zbarvením.

Rozšíření: Druh rozšířený zejména v Mediteránu a centrálních částech Evropy, sahající na sever do Dánska, jižního Švédska a Karélie, dále v severní Africe, Malé Asii a Zakavkazsku.

V ČR teprve nedávno znovu nalezený druh. Historicky uveden z několika lokalit jak v Čechách, tak na Moravě, poté dlouhou dobu nezvěstný a až nedávno nalezen v jižních Čechách u Křemže a na jižní Moravě v NP Podyjí u Čížova.

Biologie a ekologie: Dospělci od května do září s maximem v létě. Biotopem jsou nejčastěji obilná pole a jejich okraje s ruderály a úhory nebo louky a pastviny. Oligofágní druh na několika druzích chrp (Centaurea spp.), ve střední Evropě nejčastěji na chrpě modré (Centaurea cyanus). Vývoj larev probíhá ve středních žebrech listů a posléze ve stonku a kořenovém krčku. Po zakuklení uvnitř rostliny dospělci přezimují do následujícího jara.

Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v červeném seznamu ČR v kategorii „nedostatečné údaje“. Vymírání toho druhu je zapříčiněno intenzifikací zemědělství a homogenizací krajiny. Jedná se o typický druh ruderálů na polích a jejich okrajích, úhorů a narušovaných xerotermních trávníků. Je pravděpodobně velmi citlivý na chemické ošetřování plodin v polních kulturách. Pokud druh někde přežívá, bylo by vhodné vytvořit větší množství políček fungujících jako úhory a lada, která by nebyla chemicky ošetřována.

Literatura:

Alonso-Zarazaga M. A. (1990): Revision of the subgenera Ceratapion s. str. and Echinostroma nov. of the genus Ceratapion Schilsky, 1901 (Coleoptera, Apionidae). Fragmenta Entomologica 22: 399–528.

Alonso-Zarazaga M. A. (2011): Apionidae. Pp. 148–176. In Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 7. Curculionoidea I, Apollo Books Stenstrup.

Clement S. L., Alonso-Zarazaga M. A., Mimmocchi T. & Crisofaro M. (1989): Life history and host range of Ceratapion basicorne (Coleopetra: Apionidae) with notes on other weevil associated (Apioninae) of yellow starthistle in Italy and Greece. Annals of the Entomological Society of America 82: 741–747.

Dieckmann L. (1977): Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera – Curculionidae (Apioninae). Beiträge zur Entomologie 27: 7–143.

Hlisnikovský J. (1965): Beitrag zur Verbreitung der Arten der Gattung Apion Herbst in der CSSR. Faunistische Abhandlungen Staatliches Museum fürTierkunde Dresden 5: 191– 206.

Trnka F., Čudan D., Boža P. & Jansa P. (2017): Faunistic records from Czech republic. Klapalekiana 53: 163–165.

Wanat M. (1995): Systematic and phylogeny of the tribe Ceratapiini (Coleoptera: Curculionoidea: Apionidae). Genus (Supplement): 406 pp

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!