Centrotus cornutus - ostnohřbetka křovinná

17. 4. 2018 vytvořil Stanislav Rada

Centrotus cornutus (Linnaeus, 1758) – ostnohřbetka křovinná

Čeleď: Membracidae – ostnohřbetkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Drobný křís s velikostí těla 7–9,5 mm. Zbarvení je hnědé. Pronotum (štít, horní část předohrudi) je mohutně vyvinuté a nese tři výběžky (ostny) – hlavní výběžek míří dozadu nad zadeček a je dlouhý a esovitě prohnutý, dva krátké trojhranné výběžky míří do stran. Hlava je malá, tykadla velmi krátká a tenká. Hnědě začouzená křídla se silnými žilkami jsou střechovitě složena zboku na zadečku.

 

Možná záměna: V Česku žijí další 2 druhy ostnohřbetek. Ostnohřbetka kručinková (Gargara genistae) je podstatně menší a postrádá boční ostny. Nepůvodní ostnohřbetka ovocná (Stictocephala bisonia) se na první pohled liší zeleným zbarvením a jiným tvarem štítu.

 

Rozšíření: Druh rozšířený téměř v celé Evropě, na Blízkém východě a pravděpodobně též ve východním palearktu.

 

V ČR běžný druh po celém území, v příhodných biotopech hojný, ale často uniká pozornosti.

 

Biologie a ekologie: Ostnohřbetka křovinná obývá zejména lesní okraje, paseky a lesní cesty, křovinaté stráně, remízky, světlé lesy, lesostepi nebo mokřady s dřevinnou vegetací. Saje na různých rostlinách, většinou listnatých dřevinách (líska, trnka, ostružiník, dub, topol aj.) nebo na vysokých bylinách (bodlák, pcháč, vrbovka, tolita, chrpa, kopřiva aj.). Dospělci se vyskytují od května do října, nejhojněji od června do srpna. Samice kladou vajíčka do stonků. Nymfy se vyvíjejí dva roky, zdržují se na kořenech bylin nebo u jejich báze.

 

 

Literatura:

 

Hudec K. [et al.] (2007): Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

 

Javorek V. (1978): Kapesní atlas ploštic a křísů. Státní pedagogické nakladatelství Praha.

 

Nickel H. (2003): The Leafhoppers and Planthoppers of Germany (Hemiptera, Auchenorrhyncha): Patterns and strategies in a highly diverse group of phytophagous insects. Pensoft Publishers, Sofia-Moscow; Goecke & Evers, Keltern.

 

Reichholf-Riehm H. (1997): Hmyz a pavoukovci. Ikar, Praha.