Cassida canaliculata - štítonoš

8. 2. 2012 vytvořil Filip Trnka

Cassida canaliculata Laicharting, 1781  štítonoš 

Syn.: Cassida austriaca Fabricus, 1792; Cassida austriaca var. illyrica Boheman, 1854; Cassida graminis Suffrian, 1844; Cassida immutabilis Suffrian, 1844; Cassida speciosa Brahm, 1790

Čeleď: Chrysomelidae – mandelinkovití

Status: CR

 

Popis: Velikost těla je 910 mm (patří mezi naše největší druhy štítonošů), zbarvení těla je hnědé a krovky jsou zeleno-zlaté s perleťovým leskem.

 

Rozšíření: Od Francie a Itálie přes celou střední Evropu až po Kavkaz a západní Kazachstán.

 

V ČR velmi vzácně, pouze na jižní Moravě, kde má severní hranici rozšíření, v Polsku a Slezsku již tento druh vymřel. Znám je ze Znojemska, Čejčska a také z Bílých Karpat.

 

Biologie a ekologie: Dospělci od dubna do podzimu (nová generace se líhne v červenci). Obývá xerotermní a poloxerotermní biotopy; především sprašové stepi, zachovalé louky, teplé stráně a také okraje polí a vinic. Živnými rostlinami jsou šalvěj hajní (Salvia nemorosa), šalvěj luční (Salvia pratensis) a šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata). Po spáření kladou samičky vajíčka na stonky a listy živných rostlin. Žír larev probíhá na listech a po několika týdnech (23) se kuklí. Kukla je přilepená na živné rostlině nebo na okolní vegetaci.

 

Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je druh veden jako kriticky ohrožený (CR). V ČR je velmi lokální a často přehlížený (normálními metodami málo chytatelný, účinné je hledání imag a jejich pobytových stop přímo na rostlinách). Jedinou možnou ochranou je ochrana biotopů a jejich náležitý management aby nedošlo k zarůstání biotopu; pastva, kosení a vyřezávání náletových dřevin.

 

 

Literatura:

 

Sekerka L. (2010): Chrysomelidae: Cassidinae. Folia Heyrovskyana 13(B): 1-24.

 

Warchalowski A. (1978): Stonkowate - Coleoptera. Podrodziny: Halticinae, Hispinae i Cassidinae. Klucze do oznaczania owadów Polski. XIX, 94c. Warszawa, 157 pp.