Carex ornithopoda - ostřice ptačí nožka

24. 2. 2014 vytvořil Václav Dvořák

Carex ornithopoda Willd. – ostřice ptačí nožka

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: C3, §2

 

Popis: Drobná, trsnatá, různoklásková ostřice dorůstající 5-15 cm výšky. Bazální listové pochvy jsou červenohnědé, rozpadavé. Květenství je tvořené pouze několika klásky, samčí pouze 1, samčí 2-3, všechny nápadně sblížené, připomínající ptačí pařát. Plodem jsou mošničky, delší než plevy.

 

Možná záměna: Habituelně nejpodobnější je tomuto druhu ostřice prstnatá (Carex digitata), která je vzrůstem větší a má nejspodnější klásek nápadně oddálený od ostatních klásků. Zároveň má mošničky zhruba stejně dlouhé jako plevy.

 

Rozšíření: Druh s evropským areálem zahrnujícím většinu vysokých pohoří (Alpy, Pyreneje, Dinaridy, střední a jižní Karpaty), resp. oblast jižní a střední Evropy. Areál zahrnuje i rozsáhlou oblast ve Skandinávii a v Pobaltských zemích, izolovaně roste ve střední části Britských ostrovů.

 

V České republice se vyskytuje především na JV Moravě v Bílých Karpatech a v Litenčické pahorkatině, izolovaně mimo karpatskou oblast na Moravě střední, ve V a SZ Čechách a izolovaně např. na Horažďovicku v jižních Čechách.

 

Ekologie: Ostřice ptačí nožka je světlomilný druh rostoucí ve světlých lesích a v krátkostébelné či křovinaté vegetaci na stráních. Preferuje bazické především vápencové podklady. Je součástí několika typů vegetace, např. perialpinských borů sv. Erico-Pinion.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem od dubna do konce května.

 

Ochrana a ohrožení: Tato ostřice je řazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožené. V Červeném seznamu patří do kategorie druhů ohrožených. V terénu je vzhledem ke své velikosti snadno přehlédnutelná.

 

 

Literatura:


Jermy C., Simpson D., Foley M. & Porter M. (2007): Sedges of the British Isles. – B.S.B.I. Handbook No. 1 , ed. 3, Botanical Society of the British Isles, London.

 

Tyler T. (2003): Allozyme variation in Carex sect. Digitatae – Evidence of introgression, genetic distinctiveness and evolution of taxa. – Plant Syst. Evol., 237: 219–231.