Carex michelii Host – ostřice Micheliova

Syn.: Carex vexilis Wormsk. ex Boott; C. pilosa var. beckeri C. A. Mey. ex Claus

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: NT

Popis: Různoklásková, výběžkatá ostřice s dlouze plazivým oddenkem. Listové pochvy bledé, šedohnědé, výše postavené jsou rozpadavé. Listy přezimující, tuhé; přízemní listy sterilních výhonů prodloužené, tmavě zelené. Květenství tvořené 2–3 klásky; samčí klásek jediný; samičí klásky podlouhlé, postranní, přímé, světle zelené nebo žlutavě zelenavé. Mošničky přímé, obvejčité, hladké, žlutozelené, náhle zúžené v zobánek; zobánek tenký, zahnutý, drsný, hluboce zaříznutý.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh.

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem s centrem výskytu ve střední a jihovýchodní části kontinentu. Areál se rozpíná od střední Itálie, resp. Bavorska až po povodí řeky Volhy, zasahuje též na Kavkaz a do Zakavkazí v Íránu. Roste rovněž v turecké Anatolii.

V Česku se vyskytuje ve dvou izolovaných arelách – větší a bohatší se nachází na střední a jižní Moravě, menší ve středních a sz. Čechách, kde roste hlavně v Českém středohoří a v Českém krasu. Ojedinělé a izolované lokality se nachází v jižních a jz. Čechách. Lokality nepřekračují 650 m n. m.

Ekologie: Tato ostřice roste v teplomilných doubravách a světlých dubohabřinách, v lemech lesů, ale také na otevřených výslunných a výhřevných stráních. Preferuje minerálně bohaté, bazické podklady, jako jsou vápence, slínovce a slepence. Roste často na sprašových půdách. Je součástí několik vegetačních typů, např. teplomilných doubrav sv. Quercion pubescenti-petraeae či lesostepních doubrav sv. Aceri tatarici-Quercion.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od března do května.

Ochrana a ohrožení: Ostřice Micheliova není zvláště chráněným druhem, v Červeném seznamu je však řazena mezi druhy téměř ohrožené (NT). Přestože je v některých oblastech našeho území častým druhem, v republikovém kontextu patří k druhům méně častým, vázaným na cenná stanoviště. Tento druh na našem území dosahuje absolutní severozápadní hranice svého přirozeného areálu.

Literatura:

Kaplan Z., Danihelka J., Ekrt L., Štech M., Řepka R., Chrtek J. Jr., Grulich V., Rotreklová O., Dřevojan P., Šumberová K. & Wild J. (2020) Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 9. – Preslia 92: 255–340.

Řepka R. & Grulich V. (2014): Ostřice České republiky. –  Lesnická práce, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!