Carex hartmanii Cajander – ostřice Hartmanova

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: NT

Popis: Ostřice Hartmanova je vytrvalá výběžkatá bylina dorůstající 30–70 cm výšky. Lodyha je olistěná. Její spodní pochvy jsou hnědočervené či červené barvy, někdy se ve stáří vláknitě třepí. Květenství je tvořeno několika klásky, spodní z nich jsou podepřeny listeny připomínajícími listy. Ostřice Hartmanova patří mezi málo početnou skupinu různoklasých ostřic s koncovým kláskem smíšeným, kdy svrchní část je tvořena samičími květy a spodní květy samčími (v ČR do této skupiny patří 4 až 5 druhů). Tento koncový klásek se skládá převážně z válcovité samičí části, samčí část tvoří často méně než 1/10 celkové délky klásku. Plevy samičích květů jsou hnědé či tmavě fialové barvy, mají podlouhle vejčitý tvar a na konci bývají zašpičatělé či s krátkou špicí (která dosahuje maximálně 1/3 délky celé plevy). Mošničky jsou podlouhlé, pokryté drobnými papilami, nevýrazně žilkované a s kratičkým široce nasazeným zobánkem.

Možná záměna: Ostřice Hartmanova je velmi podobná ostřici Buxbaumově (Carex buxbaumii), jež je však velmi vzácným druhem české flóry. Ostřice Buxbaumova se liší oválnou samičí částí koncového klásku, jež je podepřena samčí částí dosahující až 3/5 celkové délky. Plevy samčí části klásku jsou přitisklé k ose květenství a tvoří tak výrazný límeček podepírající terminální samičí část. Plevy samičích květů mají u ostřice Buxbaumovy velmi dlouhou špici (dosahující přes polovinu délky) a jsou na vrcholu často asymetrické.

Rozšíření: Celkový areál druhu pokrývá jih Skandinávie, střední, jihovýchodní a východní Evropu, odkud se severně od karpatského oblouku protahuje v pás zasahující až do střední Asie. Izolovaný je výskyt na Kavkazu.

V ČR se druh vyskytuje na vhodných stanovištích roztroušeně v celém území, od nížin do podhůří (v horách jen velmi vzácně). Těžiště výskytu leží v jižních a východních Čechách, na Českomoravské vrchovině.

Ekologie: Ostřice Hartmanova roste na vlhkých mezofilních loukách, rašelinných loukách, na okrajích rašelinišť, na slatinách a v mokřadních olšinách. Může rovněž osidlovat břehy vodních nádržích, pokud jsou na živiny chudé. Kvete od května do června. Jedná se o hemikryptofyt (obnovovací pupeny jsou přes zimu chráněny stařinou nadzemní biomasy z předchozího vegetačního období).

Ohrožení: Druh je řazen mezi téměř ohrožené taxony naší flóry (NT). Ohrožen je hlavně úbytkem svých přirozených stanovišť vlivem zásahů do vodního režimu krajiny (odvodňování luk, izolace nivních společenstev od koryta řeky vodohospodářskými regulacemi) a zvýšenou mírou eutrofizace.

Literatura:

Řepka R. & Grulich V. (2014): Ostřice České republiky. –  Lesnická práce, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!