Carex appropinquata - ostřice odchylná

15. 6. 2026 vytvořil Václav Dvořák

Carex appropinquata Schumach. – ostřice odchylná

Syn.: Vignea appropinquata (Schumach.) Soják; Caricina paradoxa (Rchb.) St.-Lag.; Vignea paradoxa Rchb.

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: NT

 

Popis: Stejnoklásková, trsnatá ostřice vytvářející až mohutné bulty. Báze lodyh s vláknitými rozpadavými tmavými pochvami vytvářejícími nápadnou čupřinu. Lodyhy přímé, na bázi oranžově až hnědožlutě naběhlé. Listy kratší než lodyhy, s čepelemi plochými až slabě kýlnatými, protáhlými v tenkou špičku. Květenství latnaté, vzácně klasovité, listeny vzhledem připomínají plevy. Plevy rezavě hnědé, se zeleným středovým pruhem. Mošničky tuhé, kožovité, hnědé, matné, na hřbetě žebernaté, s úzkým, na okraji osténkatým, bezzubým zobánkem; blizny dvě.

 

Možná záměna: Podobná a blízce příbuzná ostřice latnatá (Carex paniculata) nemá při bázích lodyh čupřinu, báze lodyh jsou zbarvené šedohnědě, plevy mají výrazný suchomázdřitý lem a mošničky jsou na hřbetní straně hladké bez vyniklých žeber.

 

Rozšíření: Euroasijský druh s rozsáhlejším areálem rozpínajícím se od Britských ostrovů po jezero Bajkal. V Evropě se vyskytuje na sever po jižní oblasti Skandinávie, na jih po Řecko.

 

V České republice se vyskytuje velmi roztroušeně s vazbou na střední polohy pahorkatin až podhůří, zejména v oblastech s bazickými podklady. V nížinách i v horách je druhem vzácným; zcela chybí na východní Moravě v Karpatech.

 

Ekologie: Preferuje spíše otevřená luční stanoviště, slatiny, slatinné a střídavě vlhké louky, méně často roste také v prameništních olšinách. Preferuje stanoviště s vysokou hladinou podzemní vody, formovaná na bazických podkladech, resp. na glejových, organických půdách. Za příhodných podmínek může vytvářet monodominantní porosty. Je součástí vegetace vysokých ostřic sv. Magno-Caricion elatae.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

 

Ochrana a ohrožení: Tento druh ostřice není zvláště chráněný, v Červeném seznamu je veden v nízké kategorii téměř ohrožených druhů (NT), avšak díky rozsáhlému odvodňování se stal v průběhu 20. století ustupujícím druhem mokřadních biotopů.

 

  

 

 

Literatura:

 

Kaplan Z., Danihelka J., Štěpánková J., Ekrt L., Chrtek J. Jr., Zázvorka J., Grulich V., Řepka R., Prančl J., Ducháček M., Kúr P., Šumberová K. & Brůna J. (2016): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 2. – Preslia, 88: 229–322.

 

Řepka R. & Grulich V. (2014): Ostřice České republiky. – Lesnická práce, Praha.