Carduus acanthoides L. – bodlák obecný

Syn.: Carduus polyacanthos Schreber; C. axillaris Gaudin; C. microcephalus Opiz; C. fortior Klokov

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: běžný druh

Popis: Bylina s přímou, bohatě větvenou, zelenou, pravidelně olistěnou, pichlavě ostnitě křídlatou lodyhou, vysokou 50–180 cm. Listy přisedlé, peřenolaločné až peřenosečné, lysé nebo roztroušeně chlupaté, s úkrojky nepravidelně laločnatými, s laloky pichlavě ostnitými. Úbory jednotlivé, na konci hlavní lodyhy nebo větví; zákrov víceřadý, s vnějšími až středními zákrovními listeny úzce kopinatými, na vrcholu hrotitými, zakončenými krátkým, tuhým ostnem. Korunní cípy světle červené až červenofialové. Nažky vřetenovité, hladké, lesklé, hnědé; chmýr s paprsky drsnými, na bázi srostlými.

Možná záměna: Od dalších zástupců rodu bodlák se pozná podle jednotlivých úborů na konci lodyh. Podobnou architekturu květenství má z našich bodláků pouze bodlák nicí (Carduus nutans), jehož úbory jsou mnohem větší a zakončují dlouhou nekřídlatou nicí stopku. Od zástupců rodu pcháč (Cirsium) se nejsnáze pozná podle paprsků chmýru, které jsou u pcháčů pérovité, u bodláků jednoduché.

Rozšíření: Druh s primárně evropským areálem, který se vyskytuje na většině kontinentu, ovšem ve Skandinávii a na Britských ostrovech jsou výskyty hodnoceny jako sekundárního původu. Jako nepůvodní druh je znám ze Severní i Jižní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu.

V České republice se těžiště výskytu nachází v českém i moravském termofytiku, kde se vyskytuje často až obecně. Roste rovněž hojně v teplejších polohách mezofytika, v z. a sz. Čechách spíše roztroušeně, v chladnějších oblastech až vzácně. Do horských poloh je spíše přechodně zavlékán podél komunikací.

Ekologie: Druh osidluje široké spektrum sekundárních, antropicky ovlivněných stanovišť jako jsou úhory, okraje komunikací, rumiště, navážky stavebního materiálu, haldy, náspy, pole, lomy, roste také na štěrkových náplavech řek. Preferuje půdy bohaté na dusík. Na polích může být obtížným plevelem víceletých pícnin. Je součástí řady typů vegetace, zejména teplomilné a suchomilné ruderální vegetace sv. Onopordion acanthii.

Dvouletka, vzácně jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od června do srpna.

Literatura:

Štěpánková J. (2004): Carduus L. In: Slavík B. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky, vol. 7, Academia, Praha, 377–385.

Verloove F. (2014): Carduus acanthoides (Asteraceae), a locally invasive alien species in Belgium. – Dumortiera, 105: 23–28.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!