Carassius gibelio (Bloch, 1782) – karas stříbřitý

Čeleď: Cyprinidae - kaprovití

Status: invazní druh

Popis: Karas stříbřitý dorůstá velikosti až 50 cm. Běžně se však setkáme s jedinci kolem 20 cm délky. Má vysoké ze stran zploštěné tělo se stříbřitými velkými šupinami. Hřbet je obvykle tmavě šedý. Ústa jsou bez vousků. Hřbetní ploutev má mírně konvexní tvar – horní linie je vhloubena. Poslední a nejdelší nerozvětvený paprsek hřbetní ploutve má zhruba 15 různě velkých zoubků. Ploutve jsou světlé a šedé. Břišní výstelka je černá.

Možná záměna: Od malých jedinců kapra obecného (Cyprinus carpio) je karas lehce rozpoznatelný díky absenci vousků na ústech. Záměna je proto možná především s naším původním druhem karase – karasem obecným (Carassius carassius). Karas obecný má na posledním nerozvětveném paprsku hřbetní ploutve zhruba 30 zoubků stejné velikosti (oproti 15 zoubkům různé velikosti karase stříbřitého). Linie hřbetní ploutve karase obecného je mírně vypouklá. Jistým znakem je pak výstelka břišní dutiny, která je u karase obecného světlá (u karase stříbřitého černá).

Rozšíření: Původně asijský druh rozšířený v současnosti i po celé Evropě.

V ČR nepůvodní a invazní druh neúmyslně zavlečený na naše území pravděpodobně v 60. letech 20. století přes povodí Dyje a Moravy. Dnes se vyskytuje téměř na celém území ČR kromě horských oblastí.

Biologie a ekologie: Bentopelagický (obývající dno i otevřenou vodu) druh žijící v hejnech. Vyskytuje se převážně ve stojatých vodách (rybníky, slepá ramena, údolní nádrže), ale i v pomalu tekoucích úsecích řek. Živí se živočišnou (např. drobným hmyzem, zooplanktonem) i rostlinnou potravou (řasy, části rostlin). Stejně jako karas obecný má pozoruhodnou fyziologickou vlastnost umožňující přežít v anoxických podmínkách, kdy získává kyslík k dýchání při štěpení tuků na mastné kyseliny ve svých tkáních. Původně se v ČR vyskytovaly jen monosexuální samičí populace rozmnožující se gynogenezí (formou partenogeneze), kdy se triploidní samice karase stříbřitého vytírají se samci ostatních druhů kaprovitých ryb, ale potomstvo zase tvoří jen triploidní samice (samčí pohlavní buňky jen stimulují vývoj vajíčka, ale nedochází k přenosu genetické informace). V 90. letech začali být na našem území zaznamenávání i samci a dnes jsou evidovány smíšené populace rozmnožující se jak asexuální, tak sexuální formou. U nás je karas stříbřitý potravním konkurentem ostatních druhů ryb. Na mnoha lokalitách může dosahovat velmi vysokých počtů a dominovat rybímu společenstvu.

Taxonomická poznámka: Taxonomická problematika karasů je velmi složitá a stále nedořešená z důvodu neobvyklého způsobu rozmnožování a výskytu hybridních jedinců. V Evropě do problematiky vstupuje ještě karas zlatý (Carassius auratus), původně asijský druh, který je v současnosti rozšířený v teplejších částech Evropy, kde se ve volných vodách vyskytuje ferální (zdivočelá domestikovaná) forma karase zlatého navíc úspěšně hybridizující s původním karasem obecným za vzniku plodných kříženců. Blíže se touto problematikou zabývají níže citované články (Kalous 2013; Rylková et al. 2013).

Literatura:

Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. ČSOP Vlašim, Vlašim, 448 pp.

Jurajda P. & Adámek Z. (2016): Nepůvodní druhy ryb ve vodách ČR. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., pro kancelář Akademie věd ČR. Strategie AV21. Rozmanitost života a zdraví ekosystémů. 34 pp.

Kalous L. 2013: Karas stříbřitý a jeho příbuzní. Živa, 6: 285–288.

Rylková K., Kalous L., Bohlen J., Lamatsch D. K., Petrtýl M. (2013): Phylogeny and biogeographic history of the cyprinid fish genus Carassius (Teleostei: Cyprinidae) with focus on natural and anthropogenic arrivals in Europe. Aquaculture, 380: 13–20.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!