Calliteara pudibunda (Linnaeus, 1758) – štětconoš ořechový

Čeleď: Lymantriidae – bekyňovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 20–28 mm, rozpětí křídel 42–58 mm. Hlava a hraje šedohnědá. Tykadla jsou u samců hřebenitá. Zadeček je šedohnědý. Přední křídla jsou u samic nejčastěji světle šedohnědá s dvěma tmavšími proužky, u samců jsou obvykle tmavší (vzácně se vyskytují také tmavohnědě zbarvené samice), zadní křídla jsou bílá až šedá. Nohy jsou šedohnědé, přední pár nápadně ochlupený. Samci mají obvykle tmavější zbarvení než samice. Housenka je velmi nápadná, nejčastěji zářivě žlutá s černými proužky mezi články a nápadně dlouhými kartáčky žlutých chlupů, na konci těla je štětka oranžových chloupků.

Možná záměna: Téměř nezaměnitelný druh, od ostatních štětconošů rodu Calliteara se liší světlou nenápadnou kresbou na křídlech, housenka je nezaměnitelná. 

Rozšíření: Evropský druh – téměř celá Evropa, Kavkaz.

V ČR hojný druh, roztroušeně po celém území, od nížin do hor. Náš nejhojnější druh rodu.

Biologie a ekologie: Štětconoš ořechový obývá světlé listnaté lesy (zejména doubravy a lužní lesy), křoviny, paseky, lesní lemy, aleje, ale i sady, parky a zahrady. Létají v noci zejména od května do konce června, často přilétají na světlo. Přes den nejčastěji odpočívají na kůře stromů. Samice klade vajíčka na kmeny stromů. Housenky od června do září, při vyrušení se stáčí do klubíčka a nastavují své chloupky, které mohou vyvolat mírné alergické reakce. Živí se různými listnatými dřevinami, nejčastěji buk, dub, jilm, líska, bříza, vrba, ale i ovocné stromy. Na podzim se housenka kuklí v opadu, ve žlutavém kokonu přečká zimu a líhne se na jaře.

Literatura:

Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli I., Academia Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!