Bromus secalinus L. – sveřep stoklasa

Syn.: Festuca secalina (L.) T. Marsson; Forasaccus secalinus (L.) Bubani; Serrafalcus secalinus (L.) Bab.; Bromus badensis C. C. Gmel.; B. brevisetus Dumort.; B. ehrhartii Gaudin; B. elongatus Gaudin; B. hybridus Schur; B. polymorphus Scop.; B. vitiosus Weigel

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: CR

Popis: Nápadná, řídce trsnatá tráva, s přímými, hladkými, až 120 cm vysokými stébly. Listy s čepelí plochou, plihou, na okraji roztroušeně chlupatou; listové pochvy lysé; jazýček krátký, tupý. Lata rozkladitá, po odkvětu převislá; větévky laty delší než klásky, drsné. Klásky zploštělé, nerozpadavé, plevy nestejné délky, lysé, hrotité; plucha široce blanitě lemovaná, později podvinutá a odhalující vřeteno klásku; osina rovná nebo zahnutá, někdy chybí.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh. Podobný snad může být ještě vzácnější sveřep rolní (Bromus arvensis), který má krátce sametově chlupaté dolní listové pochvy.

Rozšíření: Původní areál druhu je obtížně stanovitelný, zřejmě se šířil společně se zemědělskými plodinami a obilím z jv. Evropy a západní Evropy již od neolitického období (tzv. speirochorie). V současnosti je znám z téměř všech zemí Evropy, méně častý je v Asii, kde roste až po Dálný východ. Vyskytuje se rovněž v severní Africe. Jako nepůvodní druh je znám ze Severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie a Nového Zélandu.

Na území současného Česka je považován za zdomácnělý archeofyt, který se zde vyskytuje zřejmě již v neolitické době. V minulosti rostl od nížin do hor porůznu po republice, v průběhu 20. století lokalit značně ubylo, v současnosti lokalit přibývá pravděpodobně v důsledku zavlékání s osivem a krmnými směsi.

Ekologie: Roste typicky jako plevel v ozimu, méně často na úhorech, při okrajích cest, na hrázích rybníků a na různých ruderálních stanovištích. Preferuje hlinité, propustné půdy, chudé na vápník i humusovou složku. Roste jako součást plevelové vegetace obilnin na minerálně chudých půdách sv. Scleranthion annui.

Jednoletý terofyt až ozimá tráva s fenologickým optimem kvetení od června do července.

Ochrana a ohrožení: Sveřep stoklasa podobně jako další polní plevele rapidně v průběhu 20. století mizel z české krajiny. Dnes je v Červeném seznamu hodnocen jako kriticky ohrožený druh (CR). 

Poznámka: Ve starší botanické literatuře byl druh uváděn pod názvem sveřep obilný. Lidové rčení z Přibyslavska praví: „Dyž má hospodář ve vobílí moc metlice, neuživí ani slepice, ale dyž má moc stoklasu, to uživí sebe i chasu.“

Literatura:

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Prančl J., Grulich V., Jelínek B., Úradníček L., Řepka R., Šmarda P., Vašut R. J. & Wild J. (2022) Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 11. – Preslia 94: 335–427.

Lososová Z. & Šumberová K. (2005): Sveřep stoklasa – starobylý plevel obilných polí. Živa, 2015(4): 155–156.

Pátek F. (1942): Lidové názvy rostlin na Přibyslavsku. – Naše řeč, 26(7): 212–215.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!