Bombus pascuorum - čmelák rolní

6. 4. 2026 vytvořil Ondřej Machač

Bombus pascuorum (Scopoli, 1763) – čmelák rolní

Čeleď: Apidae – včelovití

Status: O

 

Popis: Menší druh čmeláka o délce těla 9–18 mm. Tělo je robustní, hnědé, na hrudi s rezavými až šedohnědými chloupky (proměnlivé zbarvení), zadeček šedohnědý, na konci světlejší. Samci jsou zbarvením podobní samici, jsou však menší a mají delší tykadla. Hlava je mírně protažená a sosák je poměrně dlouhý. Křídla jsou téměř průhledná, někdy se slabým žlutavým nádechem. Nohy jsou robustní, černé se světlejšími chloupky.

 

Možná záměna: Záměna je možná s některými dalšími čmeláky (Bombus), u nás je nejvíce podobný čmelák mechový (Bombus muscorum), který má zbarvení zadečku více žlutavé a čmelák rokytový (Bombus hypnorum), který má kontrastnější zbarvení.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie.

 

V ČR hojný druh, po celém území, od nížin do hor. Patří mezi naše nejběžnější čmeláky.

 

Biologie a ekologie: Čmelák rolní žije zejména na různých lučních biotopech, na loukách, stráních, pasekách, v okolí lesních a polních cest, ale i v kulturní krajině, v zahradách, sadech, parcích a městech. Aktivní jsou zejména za slunečného počasí, kdy vyhledávají kvetoucí rostliny, na nichž sají nektar, často ho zastihneme na různých hvězdnicovitých (Asteraceae) a bobovitých (Apiaceae) rostlinách. Po přezimování vylétají na jaře (obvykle v dubnu) samice z úkrytů a zakládají hnízda. Ty jsou obvykle v zemi v opuštěných norách hlodavců, ale také třeba v mechu nebo v hromadách rostlinného materiálu (např. v kupkách sena, štěpky). V hnízdě bývá obvykle okolo 100 buněk, do kterých nosí pyl. V soudečkovitých buňkách se larvy kuklí. Zimují samice, které na začátku podzimu opouštějí hnízda a vyhledávají úkryty pro zimování.

 

Ochrana a ohrožení: Čmelák rolní je zařazen v seznamu zvláště chráněných druhů ČR jako druh ohrožený. Jedná se však o běžný druh, který v současnosti není ohrožen.

 

 

Literatura:

 

Macek J., Straka J., Bogush P., Dvořák L., Bezděčka P. Tyrner P. (2010): Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví – II. dotisk. Academia, Praha.

 

Zahradník J. (1987): Blanokřídlí. Artia Praha.