Ballus chalybeius - skákavka nosatcová

5. 1. 2020 vytvořil Ondřej Machač

Ballus chalybeius (Walckenaer, 1802) – skákavka nosatcová

Čeleď: Salticidae – skákavkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Drobná skákavka s mírně zploštělým tělem o délce těla 3–4 mm (hlh. 1,5–2 mm). Hlavohruď samice je hnědošedá se světlejšími chloupky, samec má hlavohruď matně černohnědou. Zadeček je u samice světle hnědý na hřbetní straně s dvěma nevýraznými tmavými skvrnami, samci mají zadeček jednobarevně tmavohnědý až černý. Nohy jsou žlutohnědé s tmavšími skvrnami, první pár ztloustlý a tmavší, u samců červenohnědý s tmavými stehny a holeněmi. Samice připomínají svým vzhledem nosatce rodu Strophosoma (odtud české jméno „nosatcová“.

 

Možná záměna: V ČR téměř nezaměnitelný druh. Samce můžeme na první pohled zaměnit se samci skákavek rodu Sibianor, kteří však mají tmavší nohy a výrazně ochlupené holeně a nemají zploštělé tělo. Ve střední Evropě se vyskytuje ještě příbuzná skákavka B. rufipes, která je menší, má červenohnědé nohy a žije na zemi na stepních a lesostepních biotopech. V ČR zatím nebyla zjištěna.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v celé Evropě, Střední Asii a v lesnatých oblastech v severní Africe.

 

V ČR hojný druh, po celém území od nížin do pahorkatin.

 

Biologie a ekologie: Skákavka nosatcová obývá listnaté a smíšené lesy, u nás je zvláště hojná v dubohabřinách. Žije v listoví keřů a stromů. Aktivní je ve dne, kdy hbitě lozí po listech osluněných dřevin, kde loví drobný hmyz. V letních měsících samice spřádají nejčastěji na spodní straně listů typický bílý pavučinový vak, který je k listu připředen mašličkovitě rozšířenými pruhy pavučiny. S dospělci se setkáme nejčastěji od května do srpna.

 

 

Literatura:

 

Buchar J. & Růžička V. 2002: Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.