Atriplex tatarica L. – lebeda tatarská

Syn.: Atriplex laciniata L.; A. sinuata Hoffm.; A. veneta Willd.; A. abbreviata Opiz; Schizotheca laciniata (L.) Fourr.; Teutliopsis tatarica (L.) Čelak.; Chenopodium tataricum (L.) E. H. L. Krause; Obione tatarica (L.) G. L. Chu

Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité

Status: lokální druh

Popis: Byliny v mládí pomoučené, později olysalé. Lodyha přímá nebo vystoupavá, bohatě šikmo odstále větvená, bělavá i načervenale naběhlá, obvykle 20–60 cm dlouhá. Listy střídavé, krátce řapíkaté; čepele různého tvaru, na bázi až široce klínovité, nepravidelně ostře laločnatě až chobotnatě zubaté; horní listy úzce kopinaté až podlouhlé, laločnatě zubaté i celokrajné. Květenství hustě klasovitě nahloučené, koncové (samičí květy někdy také úžlabní), dlouhé, úzké, jen bázi listnaté. Krovky za plodu do třetiny srostlé, přisedlé, kosníkovitě vejčité, žlutavé, s výraznými žilkami, obvykle bez hrbolků. Nažky ze stran smáčklé, hnědé.

Možná záměna: Podobná tomuto druhu je především velmi vzácná lebeda růžová (Atriplex rosea), která má mělce a pravidelně zubaté, pomoučené listy. Většina květenství je úžlabních, koncových klubíček je jen několik, bez listenů. Krovky nemají vyniklou žilnatinu, naopak nesou výrazné hrbolky.

Rozšíření: Lebeda tatarská má široký areál zahrnující (sub-)meridionální až mírný pás Euroasie. Původní areál pokrývá oblast od Malé a Střední Asie po Altaj, severní Afriku a jižní Evropu. V Evropě vykazuje kontinentální tendenci, v oblastech s oceánickým klimatem roste zřídka, areál pokrývá jv. Evropu, Panonskou nížinu a střední Evropu. V sz. a severní Evropě a také ve Španělsku je považován za neofyt. Jako nepůvodní druh je znám rovněž z Dálného východu, Severní a Jižní Ameriky.

Na našem území se nachází těžiště výskytu v nižších polohách termofytika, především v sz. a středních Čechách, v západní části Polabí a v Pražské kotlině. S největší frekvencí však roste v Panonském termofytiku jižní Moravy s přesahem do středních poloh, již méně často na Moravě střední. V oreofytiku se nevyskytuje.

Ekologie: V Česku roste na rozmanitých ruderálních stanovištích jako pionýrská synantropní rostlina. Často preferuje vegetačně nezapojená stanoviště při okrajích cest a železnic, častá je na skládkách a hnojištích, též je známa z rudných výsypek. Preferuje suché, jílovité a písčité půdy, je značně tolerantní k zasolení. Ve Střední Asii osidluje solončakové půdy při březích vodotečí, úhory, pastviny, příkopy podél silnic.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od srpna do října.

Literatura:

Kirschner J. & Tomšovic P. (1990): Atriplex L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, p. 266–280.

Kochánková J. & Mandák B. (2008): Biological Flora of Central Europe: Atriplex tatarica L. – Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics, 10: 217–229.

Mandák B. (2003): Rozšíření vybraných druhů rodu Atriplex v České republice. II. Druhy sekce Sclerocalymma. – Zprávy České botanické společnosti, 38: 145–168.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!