Astragalus austriacus - kozinec rakouský

1. 6. 2010 vytvořil Václav Dvořák

Astragalus austriacus Jacq. – kozinec rakouský

Čeleď: Fabaceae – bobovité

Status: NT, §S

 

Popis: Bylina vysoká 20–30 cm. Lodyhy vystoupavé až poléhavé, často již od báze větvené, tenké. Listy dlouhé 3–5 cm, se 7–10 páry lístků; lístky podlouhlé, kopinaté až čárkovité, na vrcholu zaokrouhlené až tupé, na bázi zúžené; palisty trojúhelníkovité, špičaté, světle hnědé. Květenství stopkaté, tvořené řídkým hroznem o obvykle 10–13 květech. Květy šikmo odstálé až nicí, koruna světle modrá až světle modrofialová, vz. bílá. Plodem je světle hnědý lusk s lesklými, hladkými semeny.

 

Rozšíření: Druh s disjunktivním, euroasijským areálem zahrnující oblast střední Evropy (Rakousko, ČR, Slovensko, Polsko), dále na východ na Ukrajině, Zakavkazí a ve střední Asii. Izolovaně se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově a v JZ části Alp.

 

V České republice se vyskytuje ve dvou oddělených areálách, jednak v SZ Čechách a dále na J a JZ Moravě, v současnosti ještě roztroušeně na Pavlovských kopcích, jinak velmi vzácně. Druh výhradně vázaný na oblast termofytika a nízké nadmořské výšky. Maximálně vystupuje do suprakolinního stupně.

 

Ekologie: Xerotermofyt, vázaný na osluněná, výhřevná, suchá stanoviště jako jsou křovinaté a kamenité svahy, travnaté stráně a světlé borové lesy. Preferuje minerálně bohatší, spíše bazické podklady (vápence a opuky). Je udáván jako diagnostický druh sv. Festucion valesiaceae a jako součást xerotremních křovin sv. Prunion fruticosae.

 

Hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

 

Ochrana a ohrožení: Kozinec rakouský je veden mezi zvláště chráněnými druhy v kategorii silně ohrožený druh. V Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin mezi téměř ohroženými taxony (NT). Většina lokalit je chráněna alespoň formou velkoplošných CHÚ jako je CHKO Pálava a CHKO České středohoří. U xerotermních druhů, resp. u biotopů takovýchto druhů je problematická především absence managmentu a následná, často velice rychlá sukcese, která se podepisuje na ústupu druhů ze svých přirozených stanovišť.

 

    

 

Literatura:

 

Chrtková A. & Kubát K. (1995): Astragalus L. In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 368–377.