Asperula tinctoria subsp. tincoria - mařinka barvířská pravá

9. 2. 2022 vytvořil Václav Dvořák

Asperula tinctoria subsp. tinctoria – mařinka barvířská pravá

Čeleď: Rubiaceae – mořenovité

Status: NT

 

Popis: Vytrvalé rostliny s dlouhými, horizontálními, oranžovými oddenky. Lodyhy přímé, často od báze větvené, čtyřhranné, lysé, až 50 cm vysoké. Listy a palisty čárkovité, jednožilné, lysé nebo jen na žilkách chlupaté, na okrajích jemně drsné, dolní ve (4–)6četných přeslenech. Květenstvím je řídká lata; listence lysé, tupé. Květy přisedlé, s korunami převážně 3cípými, bílými. Merikarpia polokulovitá, jemně zrnitá.

 

Možná záměna: Z našeho území je historicky udáván výskyt mařinky barvířské brvité (Asperula tincoria subsp. hungarorum), která se vyznačuje listenci v květenství dlouze brvitými a špičatými. Běžná mařinka psí (A. cynanchica) se vyznačuje 4cípými korunami a načervenalou barvou květů, listy jsou nanejvýše v 4četných přeslenech a rostliny nemají plazivý, oranžový oddenek.

 

Rozšíření: Evropský druh s jádrem areálu ve střední Evropě, který se rozpíná od jv. Francie po západní část Sibiře. Na sever zasahuje po jižní část Švédska.

 

V České republice roste ve dvou oddělených arelách. V Čechách zejména v Českém středohoří a v Českém krasu, v dalších oblastech termofytika je výskyt řidší. Na Moravě roste hojněji jen v Bílých Karpatech, jinde v teplých oblastech řídce až vzácně. Zcela ojedinělé jsou výskyty ve středních polohách nad 600 m n. m.

 

Ekologie: Lesní druh vázaný na světlé bory a doubravy, na jejich lemy. Preferuje bazické podklady, především vápence, slínovce, bázemi obohacené pískovce. Je součástí několika typů lesní vegetace, např. teplomilných doubrav sv. Quercion pubescenti-petraeae, lesostepních doubrav sv. Aceri tatarici-Quercion či bazifilních kontinentálních borů sv. Festuco-Pinion sylvestris.

 

Ochrana a ohrožení: Mařinka barvířská pravá není vedena mezi zvláště chráněnými taxony, v Červeném seznamu patří do nízké kategorie téměř ohrožených druhů (NT). Je však součástí cenné vegetace, jejíž součástí jsou často reliktní, kontinentální druhy.

 

 

Literatura:

 

Kubát K. (2000): Asperula L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 116–122.