Asio flammeus - kalous pustovka

12. 2. 2016 vytvořil Vojtěch Brlík

Asio flammeus Pontoppidan 1763 – kalous pustovka

Řád: Strigiformes – sovy, čeleď: Strigidae – puštíkovití

Status: SO, VU, IUCN: LC

 

Popis: Zbarvení dospělých ptáků je svrchu žlutavě rezavohnědé s černými a bílými skvrnami. Spodina těla je bělavá s podélným tmavým skvrněním. Závoj (okolí očí a uší) je bělavý, kolem očí je černý prstenec dodávající společně se žlutou duhovkou oka pustovkám démonický výraz. Ouška jsou nevýrazná a mnohdy nepozorovatelná. Délka křídla je okolo 30 cm a hmotnost dospělců se pohybuje mezi 220 a 410 g.

 

Možná záměna: Kalous pustovka je podobný kalousu ušatému (Asio otus). Kalous ušatý má ovšem velmi výrazná a dlouhá ouška a zbarvení duhovky je oranžové. Svrchní strana těla je převážně rezavohnědá. V letu má kalous pustovka výrazně světlou spodní stranu těla s nápadnou černou skvrnou („apostrofem“) v ohbí křídla. Kalous ušatý loví výhradně v noci. Společně se oba druhy mohou vyskytovat na zimních „deništích“. (fotografii srovnání k. ušatého (vlevo) a k. pustovky naleznete níže).

 

Rozšíření a početnost: Hnízdní areál zahrnuje všechny kontinenty kromě Antarktidy. Celou oblast Palearktu obývá nominátní poddruh A. flammeus flammeus. Ostatní poddruhy se vyskytují v jižní Americe a v Tichomoří. Kalous pustovka hnízdí v České republice téměř každoročně v početnosti 1 až 10 párů. Hnízdiště jsou většinou využíváná krátkodobě (hlavně jeden rok). Oblasti s prokázaným hnízděním jsou v Polabské nížině, Českobudějovické pánvi, Hané a jižní Moravě.

 

Biologie a ekologie: Kalous pustovka využívá k hnízdění otevřenou krajinu – bažiny, mokřiny, vlhké louky a případně pole s roztroušenými keři. V severní části areálů hnízdí převážně v tundře a rašeliništích. Samec v době toku obhajuje teritorium za soumraku nebo během dne. Létá v kruzích nad hnízdištěm, občas se ozve opakovaným zahoukáním nebo složí křídla za střemhlavého letu k zemi. Během pádu několikrát zatleská křídly o sebe. Hnízdo je umístěno na zemi mezi trsy trav na suchém místě v okolí podmáčených ploch. Hnízdo je tvořeno pouze slabou výstelkou ze suchých stébel trav. Jedná se o naši jedinou sovu stavící hnízdo a jednu ze dvou na zemi hnízdících sov (společně s výrem velkým (Bubo bubo)). V případě extrémní početnosti hlodavců může zahnízdit i v zimních měsících obvykle však hnízdí v dubnu. Potravu tvoří hlavně malí hlodavci do velikosti hryzce vodního (Arvicola aphibius) a hmyz, výjimečně také ptáci.  

 

Hlas: Hlasové projevy převažují na hnízdišti. Mláďata v hnízdě se ozývají chraplavým „kšija“.

nahrávku hlasu mláďat naleznete zde

 

Tah: Kalous pustovka je tažný druh bez stabilních zimovišť. Zimoviště jsou v oblastech s gradovanými stavy malých hlodavců od severní po střední Evropu a pak dále až do severní Afriky. U nás se v zimě vyskytují především ptáci ze severských populací.

 

 

           

 

Literatura:

 

BirdLife International 2015: Species – Short-eared Owl. Dostupné z URL: http://www.birdlife.org/datazone/species/factsheet/22689531.

 

Česká společnost ornitologická 2016: Seznam zvláště chráněných druhů ptáků ČR. Dostupné z URL: http://www.cso.cz/index.php?ID=10.

 

Hudec K. & Šťastný K. 2005 (eds) 2005: Fauna ČR: Ptáci 2/II. Academia, Praha.

 

IUCN 2015: Red list of threatened species – Short-eared Owl. dostupné z URL: http://www.iucnredlist.org/details/22689531/0.

 

Svensson L., Mullarney K., Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Ševčík nakladatelství, Plzeň.

 

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.