Arion rufus (Linnaeus, 1758) - plzák lesní

Čeleď: Arionidae - plzákovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 12-18 mm. Zbarvení je variabilní od téměř černých, přes hnědé, rezavé až téměř oranžové jedince. Nečastější je však hnědé nebo rezavé zbarvení. Oranžový lem okolo nohy je vidět u tmavě zbarvených jedinců. Tykadla jsou poměrně dlouhá a tmavá, spodní část nohy je světle šedá. Mladí jedinci jsou jednobarevně světle zbarveni.

Možná záměna: Záměna je možná s ostatními plzáky rodu Arion, zejména pak s invazním druhem plzák španělský (Arion vulgaris). Oba druhy jsou si velice podobné, liší se stavbou pohlavních orgánů a některými dalšími znaky. Plzák španělský obývá zejména okolí lidských sídel a biotopy výrazně ovlivněné člověkem. Není ve zbarvení variabilní a mladí jedinci mají charakteristické dva tmavé proužky.

Rozšíření: Evropa - střední a západní Evropa.

V ČR hojný druh po celém území.

Biologie a ekologie: Plzák lesní se vyskytuje zejména v různých typech lesů, na mýtinách, vzácněji i v zahradách a parcích. Plzáci se přes den ukrývají pod kameny, kusy dřeva nebo v listí. Vylézají teprve za soumraku nebo po dešti, ojediněle je můžeme zastihnout i za slunného počasí. Živí se různou rostlinnou potravou, v oblibě mají různé houby. Plzák lesní je jako většina plžů hermafrodit (oboupohlavný jedinec), avšak k rozmnožení se potřebuje spářit s jiným jedincem. Po páření kladou plzáci několik desítek vajíček do vlhké půdy, mechu nebo tlejícího dřeva. Ze slizu těchto plzáků se dříve údajně vyráběly léky na plicní onemocnění.

Literatura:

Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J. (1995): Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha.

Pfleger V. (1988): Měkkýši. Artia Praha, 191 pp

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!