Arctosa cinerea – slíďák břehový

10. 6. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Arctosa cinerea (Fabricius, 1777) – slíďák břehový

Čeleď: Lycosidae – slíďákovití

Status: CR

 

Popis: Nápadný a velký pavouk, délka těla 9–18 mm (hlavohruď 4,5–8 mm). Zbarvení je variabilní a částečně dáno prostředím ve kterém žije, obvykle se pohybuje od světle šedé až po hnědošedou. Na hlavohrudi je nevýrazná světlá skvrnka připomínající hvězdu. Sternum mívá v přední části světlou skvrnu. Na zadečku je nevýrazná kresba s několika tmavými i světlými skvrnami. Nohy jsou dlouhé (zejména u samců) a jsou tmavě kroužkované.

 

Možnost záměny: Záměna je možná zejména se slíďákem skvrnitý (Arctosa maculata), ten je menší, má tmavější zbarvení a sternum je jednobarevné. Charakteristické jsou taky znaky na kopulačních orgánech.

 

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen v Evropě a mírném pásu Asie až po Japonsko.

 

V ČR vzácný druh, jen v povodí řek se zachovalými břehovými biotopy, v neregulovaných úsecích toku např. Jizera, Lužnice, Bečva, Morávka, Odra a Orlice. Dříve se vyskytoval i v okolí Prahy. V posledních letech se vyskytuje také na druhotných stanovištích (pískovny, štěrkovny). Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: Slíďák břehový obývá štěrkové náplavy řek, písčité břehy a příležitostně i biotopy vzniklé těžbou písku a štěrku. Nedaleko od vody si hloubí v písčitém substrátu mělké nory. Ústí nory má průměr okolo jednoho centimetru a je vystlaná pavučinou, která zabraňuje zasypání nory. Nory často vedou pod kámen, kusy dřeva apod. Jestliže v létě stoupne hladina, slíďák noru zapřede, a díky vzduchové kapse krátkodobou záplavu přečká v noře. Páření probíhá od května do června. Samice v letních měsících ve své noře vytváří kokon o velikosti hrášku, který jako téměř všichni slíďáci nosí připředený ke snovacím bradavkám. Samice po vylíhnutí nosí nějaký čas mláďata na zadečku. Mláďata dospívají v létě příštího roku. Slíďák břehový je aktivní přes den, kdy loví různý hmyz a jeho larvy, ale také ostatní pavouky např. slíďáky z rodu Pardosa. Na zimu si slíďáci hrabou hlubší nory dále od břehu. Vývoj je dvouletý. Tento slíďák byl zvolen Evropskou arachnologickou společností pavoukem roku 2007. 

 

Ochrana a ohrožení: Tento slíďák je indikátorem zachovalosti pobřežních společenstev. Příčiny ohrožení jsou regulace, znečištění toků a také zarůstání vhodných biotopů náletovými dřevinami.  V červeném seznamu pavouků ČR je tento druh veden jako kriticky ohrožený (CR). 

 

 

Literatura: 

 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.