Araneus diadematus - křižák obecný

6. 12. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Araneus diadematus Clerck, 1757 - křižák obecný

Čeleď: Araneidae - křižákovití

Status: běžný druh

 

Popis: Jeden z nejznámějších a nejhojnějších pavouků u nás. Délka těla 12-17 mm (hlavohruď 3-6 mm). Hlavohruď je světle hnědá s tmavým tenkým proužkem ve středu, pokrytá světlými chloupky. Sternum je hnědé. Zadeček je oválný, vpředu nejširší, směrem dozadu se zužuje, obvykle bez hrbolů (vzácněji s nevýraznými hrbolky). V přední části hřbetní strany zadečku jsou charakteristické bílé skvrnky do tvaru kříže (odtud název křižák). Tyto skvrny pokračují dále směrem ke konci zadečku. Zhruba od půlky zadečku se táhne zvlněná tmavší skvrna (folium), celý zadeček je poset drobnými bílými tečkami. Zbarvení zadečku je variabilní, nejčastější je světle hnědá, ale vyskytují se i jedinci tmaví, světlí, téměř oranžoví a dokonce černí. Většinou je však světlá křížovitá skvrna dobře patrná. Boční strany zadečku jsou žíhané. Spodní strana zadečku je tmavá, uprostřed se dvěma žlutými protáhlými skvrnkami. Zbarvení je variabilní od světle žluté, rezavé, hnědé až téměř černé. Nohy jsou tmavě pruhované, hustě ochlupené.

 

Možná záměna: Díky výrazné kresbě, téměř nezaměnitelný druh křižáka.

 

Rozšíření: Holarktický druh, rozšířen téměř po celé Evropě, mírném pásu Asie a Severní Americe.

 

V ČR jeden z nejběžnějších pavouků, rozšířený po celém území.

 

Biologie a ekologie: Křižák obecný žije na různých biotopech - loukách, zahradách, v parcích, na okrajích lesů a cest, lesních světlinách, křovinnách apod. Jeho velké kolovité sítě nalezneme obvykle na keřích, ale i mezi bylinnou vegetací. Tyto sítě typické pro křižáky, mohou mít v průměru až půl metru! Jako většina křižáků je aktivní v noci a den přečkává v pavučinovém úkrytu blízko sítě. Z úkrytu je nataženo tzv. signální vlákno, které křižák kontroluje prvním a druhým párem noh. Jakmile se do sítě uloví nějaký hmyz, křižák vybíhá z úkrytu a kořisti se zmocňuje. Pokud je kořist příliš velká, čeká, až se zaplete do lepivých vláken sítě a poté se ke kořisti přiblíží a ochromí ji svým jedem. Kořist si většinou obalí pavučinovými vlákny a až po čase konzumuje. V noci a u tohoto druhu často i přes den vidíme číhat křižáka ve středu sítě. Téměř každou noc křižák opravuje svou potrhanou síť. Dospělci se vyskytují od května do července a poté na podzim od září do pozdního podzimu. Páření probíhá tak, že se samec přiblíží k síti samice a předním párem noh začne vibrovat se sítí, podle toho pozná samice, že se jedná o samce a vyleze z úkrytu, následně probíhá páření. Samec je většinou po páření sežrán. Asi měsíc po páření vytváří samice blízko sítě pavučinové hnízdo ve kterém je kulovitý bílý kokon s několika stovkami vajíček. Samice se o kokon nestará a brzy potom hyne. Mláďata se po vylíhnutí drží pohromadě, až po pár týdnech se rozlézají do okolí. Vývoj tohoto křižáka je dvouletý.

 

 

Literatura:

 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres, Praha, 351 pp.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

 

Šestáková A., Krumpál M. & Krumpálová Z. (2009): Araneidae (Araneae) Strednej Európy:I. Rod Araneus. Bratislava, Prírodovedecká Fakulta Univerzity Komenskéhó, 151 pp.