Araneus diadematus - křižák obecný

6. 12. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Araneus diadematus Clerck, 1757 - křižák obecný

Syn.: Aranea diadema (Linnaeus, 1758), Epeira diademata (Hahn, 1834)

Čeleď: Araneidae - křižákovití

Status: běžný druh

 

Popis: Jeden z nejznámějších a nejhojnějších pavouků u nás. Délka těla u samic až 17 mm (hlavohruď u samců 2,5-4,5 mm, u samic 5-6,5 mm velká). Hlavohruď široká, směrem dopředu se zužuje, je pokrytá hustými chloupky, většinou šedavé barvy. Sternum je hnědé. Zadeček je oválný, vpředu nejširší, směrem dozadu se zužuje, bez rohů a hrbolků. V přední části hřbetní strany zadečku jsou charakteristické bílé skvrnky do tvaru kříže (odtud název křižák). Tyto tečky pokračují dále směrem ke konci zadečku. Zhruba od půlky zadečku se táhne zvlněná tmavší skvrna, celý zadeček je poset drobnými bílými tečkami a je porostlý krátkými pevnými chloupky. Zbarvení zadečku je variabilní, nejčastější je světle hnědá , ale vyskytují se i jedinci tmaví, světlí, téměř oranžoví a dokonce černí. Vždy je však světlá křížovitá skvrna dobře patrná. Boční strany zadečku jsou žíhané. Spodní strana zadečku je tmavá, uprostřed se dvěma žlutými protáhlými skvrnkami (viz foto - spodní pohled). Samice mají na pohlavní destičce dlouhý tenký útvar, tzv. clavus. Tři páry snovacích bradavek jsou umístěny na spodní straně zadečku, téměř na špičce. Nohy jsou tmavě pruhované, hustě ochlupené.

 

Rozšíření: Holarktická oblast (Evropa, Asie i USA).

 

V ČR jeden z nejběžnějších pavouků, rozšířený po celém území, nalezen byl i v nadmořské výšce 1200 m n. m.

 

Biologie a ekologie: Křižák obecný není nijak vybíravý a žije na různých biotopech - loukách, zahradách, v parcích, na okrajích lesů apod. Jeho velké kolovité sítě nalézáme na keřích, ale i mezi vegetací na loukách, pasekách apod. Tyto sítě typické pro křižáky, mohou mít v průměru až půl metru! Jako většina křižáků je aktivní v noci a den přečkává někde v pavučinovém úkrytu blízko sítě. Z úkrytu je nataženo tzv. signální vlákno, které křižák kontroluje prvním a druhým párem noh. Jakmile se do sítě uloví nějaký hmyz, křižák vybíhá z úkrytu a kořisti se zmocňuje. Pokud je kořist příliš velká, čeká, až se zaplete do lepivých vláken sítě a poté se ke kořisti přiblíží a ochromí ji svým jedem. Kořist si většinou obalí pavučinovými vlákny a až po čase konzumuje. V noci a u tohoto druhu často i přes den vidíme číhat křižáka ve středu sítě, každou noc také křižák opravuje síť. Dospělý křižáci se objevují od května do června a poté na podzim od září do pozdního podzimu. Páření probíhá tak, že se samec přiblíží k síti samice a předním párem noh začne vibrovat se sítí, podle toho pozná samice, že se jedná o samce a vyleze z úkrytu, následně probíhá páření. Samec je většinou po páření sežrán. Asi měsíc po páření vytváří samice blízko sítě pavučinové hnízdo ve kterém je kulovitý bílý kokon s několika stovkami vajíček. Samice se o kokon nestará a brzy potom hyne. Mláďata se po vylíhnutí drží pohromadě, až po pár týdnech se rozlézají do okolí. Vývoj tohoto křižáka je dvouletý.