Aphrophora alni (Fallén, 1805) – pěnodějka olšová

Syn.: Cercopis alni Fallén, 1805

Čeleď: Aphrophoridae – pěnodějkovití

Status: běžný druh

Popis: Tělo je dlouhé 8–10 mm, člunkovitého tvaru. Oči nasedají po stranách široké hlavy, mezi nimi jsou krátká tenká tykadla. Ze spodní strany hlavy vybíhá sosák. Za hlavou je velký štít a menší trojúhelníkový štítek. Přes hlavu a štít se svrchu táhne podélný kýl. Celý zadeček je přikryt křídly, která jsou na něm střechovitě složena. Zadní nohy jsou uzpůsobené ke skákání. Zadní holeně jsou opatřeny dvěma silnými trny. Zbarvení je hnědé, s tmavou a světlou kresbou na předních křídlech. Charakteristické jsou výrazné světlé skvrny na jejich vnějším okraji. Nymfy, stejně jako u všech pěnodějek, jsou ukryty v pěnových hnízdech na hostitelských rostlinách.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími, méně hojnými pěnodějkami z rodu Aphrophora (A. salicina, A. pectoralis, A. major a A. corticea). Žádná z nich ale nemá výrazné světlé skvrny na okraji předních křídel, které jsou typické pro pěnodějku olšovou. Podobnou kresbu jako pěnodějka olšová můžou mít někteří jedinci pěnodějky obecné (Philaenus spumarius), která je ale mnohem menší.

Rozšíření: Palearktické – téměř celá Evropa, dále na východ do Asie.

Velmi hojný druh po celém území ČR, od nížin do hor.

Biologie a ekologie: Dospělce zastihneme v nejrůznějších biotopech na vrbách, olších i jiných keřích a to od května do října. Živí se sáním rostlinných šťáv z hostitelských dřevin. Dobře skáčou i létají. Ke kladení vajíček se samičky přesouvají do bylinného patra. Vajíčka přezimují a na jaře se z nich líhnou nymfy. Nymfy, na rozdíl od dospělců, sají na ostružiníku, krabilici, pryskyřníku, bodlácích a jiných bylinách. Při tom jsou ukryty v pěnovém hnízdě, které si vytvářejí z vlastních výměšků. Nymfa produkuje během sání rostlinných šťáv množství tekutých výkalů, které mísí s voskovým sekretem a vhání do nich vzduch. Tak vzniká pěna připomínající plivanec, která nymfy chrání před predátory i před vyschnutím.

Literatura:

Hudec K. [et al.] (2007): Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Javorek V. (1978): Kapesní atlas ploštic a křísů. Státní pedagogické nakladatelství Praha.

Reichholf-Riehm H. (1997): Hmyz a pavoukovci. Ikar, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!