Aphis fabae - mšice maková

12. 3. 2018 vytvořil Ondřej Machač

Aphis fabae Scopoli, 1763 – mšice maková

Čeleď: Aphididae – mšicovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 1,5–2,5 mm. Tykadla jsou žlutohnědé, u nymf a bezkřídlých samic šedavá. Zbarvení těla černé, tmavě šedé až zelenošedé. Tělo je se slabým voskovitým popraškem, u nymf vytváří světlé proužky. Vyskytují se okřídlené i bezkřídlé samice. Samci mají úzké tmavé tělo. Nohy jsou u okřídlených jedinců žlutavé s tmavými skvrnami, u bezkřídlých a nymf šedé.

 

Možná záměna: Záměna je možná s našimi dalšími zástupci rodu Aphis. K přesnější determinaci je potřeba klíč. Mšice maková se od příbuzných druhů liší krátkými chloupky na třetím článku tykadla a ztlustlými zadními holeněmi vejcorodých samic. Mšice maková patří mezi naše nejběžnější zástupce rodu Aphis.

 

Rozšíření: Palearktický druh – Evropa, Asie. Rozšířila se však i na jiné kontinenty (Afrika, Amerika).

 

V ČR hojný druh po celém území.

 

Biologie a ekologie: Mšice maková žije na rozmanitých nelesních i lesních biotopech, s výskytem živných rostlin. Primární živná rostlina v našich podmínkách je brslen evropský (Euonymus europeus) a kalina obecná (Viburnum opulus), na těchto dřevinách i zimuje. Saje však na řadě dalších rostlin, zejména na bobovitých, merlíkovitých a mrkvovitých rostlinách. Z pěstovaných plodin na řepě, okurce, fazoli, hrachu, rajčatech a dalších, bývá považována za „škůdce“. Přezimuje jako vajíčko na brslenech a kalině. Líhnou se obvykle v dubnu, bezkřídlé samice, které zakládají kolonie, které sají na listech brslenu a kaliny. Později se začínají objevovat okřídlení jedinci, kteří se rozlétají do okolí a zakládají kolonie i na jiných živných rostlinách. Kolonie těchto mšic vyhledávají mravenci rodu Lasius, kteří sají jejich sladké výměšky.

 

 

Literatura:


Kratochvíl J. a kol. (1959): Klíč zvířeny ČSR III, ČSAV, Praha.

 

Tymčenko J. V. & Jefremovová G. T. (1987): Atlas škůdců a chorob zeleniny a brambor. SZN, Praha.