Anthriscus cerefolium (L.) Hoffm. – kerblík třebule

Syn.: Scandix cerefolium L.; Chaerophyllum cerefolium (L.) Crantz

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: zdomácnělý archeofyt

Popis: Aromatická, po anýzu vonící bylina s tenkým, bělavým kořenem. Lodyha přímá, často křivolaká, chudě větvená, nad uzlinami bíle pýřitá. Listy přízemní růžice brzy zasychající; lodyžní listy v obrysu široce trojúhelníkovité, 2(-3)krát zpeřené, lístky tenké, svěže, leskle zelené, v jařmech nápadně zalomené; listová pochva se suchomázdřitým lemem. Květenstvím jsou přisedlé nebo krátce stopkaté složené okolíky, tvořené 2–6 okolíčky na krátkých, pýřitých stopkách. Okolíčky složené ze 7–10 květů; obaly záhy opadavé, obalíčky přítomny. Korunní lístky mírně paprskující, podlouhle obvejčité, bílé. Plodem jsou úzce elipsoidní dvounažky, až do třetiny délky zobánkaté; plodní stopky ztlustlé; merikarpia hladká nebo štětinatá.

Možná záměna: Tento druh lze zaměnit s jiným jednoletým kerblíkem obecným (Anthriscus caucalis), který je vzácným teplomilným druhem, výrazně aromatickým, nikoli však po anýzu vonícím. Nápadné jsou jeho vejcovitě kuželovité, v zobánek zúžené dvounažky, na plodních stopkách s věnečkem chlupů.

V rámci taxonu jsou rozlišovány dvě variety, nominátní varieta má lysé plody, naopak var. trichocarpum má plody štětinatě chlupaté.

Rozšíření: Kerblík třebule má euro-západoasijský areál, který zahrnuje velkou část evropského kontinentu (vyjma většiny Skandinávie), severní Afriku, na východ zasahuje po Kaspické moře. Jako nepůvodní druh je tento kerblík znám ze Severní Ameriky a z Nového Zélandu.

V České republice je výskyt koncentrován do teplých nížin jižní Moravy a sz. Čech, ovšem bodově je nalézán po různu po celé republice, lokality však nepřesahují 600 m n. m.

Ekologie: Roste na sekundárních, často synantropních, živinami dobře zásobených lokalitách – častý je v akátinách, v listnatých lesích, ve vlhkých křovinách, na zříceninách hradů, podél plotů či na pustnoucích místech, v minulosti též pěstován na zahrádkách. Preferuje čerstvě vlhké půdy, bohaté na dusíkaté sloučeniny. Je součástí několika typů ruderální vegetace, např. nitrofilních lemů sv. Geo urbani-Alliarion petiolatae a nitrofilních křovin sv. Aegopodio podagrariae-Sambucion nigrae.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem růstu od dubna do konce června.

Poznámka: Kerblík třebule patří mezi zapomenutou kořenovou a aromatickou zeleninu. Pěstoval se často ještě v 19. století pro svěží listy, které se používaly podobně jako petržel, do polévek nebo pomazánek, jako byla rozhuda. Paradoxně běžně rozšířenou salátovou zeleninou je např. v Norsku. Jako koření chuťově podobné anýzu se užívalo také jeho sušených plodů.

Epitetonem třebule se v minulosti označoval rodový název, který byl nahrazen slovem kerblík. Výraz třebule byl pravděpodobně odvozen z jiného slovanského jazyka, buď z polského slova trzebuła nebo srbochorvatského trbulja. Slovo též mohlo vzniknout přesmykem z německého slova kerbel či ruského slova krebulec.

Literatura:

Slavík B. (1997): Anthriscus Pers. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 273–284.

Slimestad R., Hansen J. S. & Verheul M. (2018). Intake of vegetables and vegetable pigments during a lunch meal in Norwegian canteens with salad bars. – J. Food Agric. Environ. 16: 14–21.

Tekin M. & Civelek S. (2017): A taxonomic revision of the genus Anthriscus (Apiaceae) in Turkey. – Phytotaxa, 302(1): 1–26.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!