Andrena taraxaci - pískorypka pampelišková

9. 7. 2020 vytvořil Stanislav Rada

Andrena taraxaci Giraud, 1861 – pískorypka pampelišková

Čeleď: Andrenidae – pískorypkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Středně velká včela o délce těla 10–12 mm. Tělo je zbarvené tmavohnědě a pokryté dlouhými, světle hnědými až zlatavými chlupy (zejména na nohou, hrudi a spodní straně těla). Samci jsou subtilnější a méně ochlupení než samice. Křídla jsou čirá. Stejně jako u ostatních pískorypek mají samice na zadních nohách pylové sběrací kartáče a na konci zadečku krátké tupé žihadlo.

 

Možná záměna: Tuto nenápadnou pískorypku lze snadno zaměnit s mnoha dalšími druhy rodu Andrena (v ČR 132 druhů), případně s jinými samotářskými včelami. Velmi podobná je např. pískorypka žlutavá (A. humilis) pískorypka černolesklá (A. nigroaenea) a další druhy. K rozlišení je potřeba podrobné studium znaků a zkušenosti.

 

Rozšíření: Druh s pontomediteránním nebo rozšířením, zahrnujícím střední a východní Evropu, Kavkaz a Střední Asii

 

V ČR se vyskytuje pouze na jižní Moravě a ve východních Čechách. Místy hojný druh.

 

Biologie a ekologie: Pískorypka pampelišková obývá louky, křovinaté stráně, světlé lesy a lesní okraje v teplých oblastech. Hnízda vyhrabává v zemi na osluněných travnatých plochách mezi živnými rostlinami. Dospělci se vyskytují od dubna do května. Samci se objevují dříve a vyčkávají na samice, o které mezi sebou soupeří. Samice se páří jedenkrát za život. Oplozené samice vyhrabávají v zemi hnízdo, které sestává z hlavní sestupné chodby, ze které vybíhají boční štoly, zakončené plodovou komůrkou. Do komůrek samice nosí pyl a následně klade vajíčka. Hnízda zakládají jednotlivě, na příhodných místech ale mohou vznikat početné agregace hnízd. Larvy se v hnízdě živí připravenými pylovými bochníky, po dorostení se kuklí a zpravidla ještě před koncem sezóny dochází k metamorfóze v dospělce; dospělci pak přezimují v komůrkách a vylétají až na jaře.

Pískorypka pampelišková sbírá pyl ze žlutých úborů hvězdnicovitých rostlin, nejčastěji z pampelišek. Při sběru pylu z těchto květů dělají zvláštní cukavé pohyby, kterými pyl nabalují na ochlupení celého těla a později jej vyčesávají nohama do sběráčků (toto chování je typické pro několik podobných druhů z druhové skupiny Andrena humilis). Samci s oblibou navštěvují časněji kvetoucí květy vrb. Samice pískorypek sice mají žihadlo, nejsou ale agresivní a případné bodnutí krátkým žihadlem většinou nedokáže probodnout kůži.

 

 

 

Literatura:

 

Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P., Tyrner P. (2010): Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Academia, Praha.