Amanita vittadinii - muchomůrka Vittadiniho

8. 9. 2020 vytvořil Václav Dvořák

Amanita vittadinii (Moretti) Vittad. – muchomůrka Vittadiniho

Syn.: Agaricus vittadinii Moretti; Saproamanita vittadinii (Moretti) Redhead, Vizzini, Drehmel & Contu; Lepiota vittadinii (Moretti) Quél.; Mastocephalus vittadinii (Moretti) Kuntze; Lepidella vittadinii (Moretti) E.-J. Gilbert; Aspidella vittadinii (Moretti) E.-J. Gilbert; Armillaria vittadinii (Moretti) Locq.

Čeleď: Amanitaceae – muchomůrkovité

Status: CR, §K

 

Popis: Nápadná, středně velká, bílá až nažloutlá houba. Klobouk zprvu sférický, s podvinutým okrajem, při dozrávání konvexní až konvexně zploštělý, 7–15 cm široký; plachetka pevně přirostlá k plodnici, na klobouku a třeni zanechávající šupinovité zbytky, přerůstající okraj klobouku. Lupeny zprvu husté, volné, břichaté. Třeň válcovitý, rovný, tuhý, bílý, 10–30 cm vysoký, pod prstenem šupinatý, nad prstenem v apikální části hladký; pochva chybí. Prsten visutý, ve spod zkadeřeně zvoncovitý, na líci lysý, bílý, srostlý s třeněm. Dužnina bílá až slabě krémově žloutnoucí, fenolem se barví do fialové až čokoládově hnědé.

 

Spory: Bílé, subglobózní až široce elipsoidní, hladké, amyloidní, 8,5–9,5 × 10–12 µm.

 

Možná záměna: Záměna je možná z řadou podobných muchomůrek. Muchomůrka ježohlavá (Amanita echinocephala) má vzpřímeně jehlancovité bradavky na klobouku a třeň vločkatý, zakončený výraznou řepovitou hlízou. Muchomůrka šiškovitá (A. strobiliformis) má bradavky na klobouku šedé, ploché, třeň hlíznatý, jen hrubě vločkatý. Oba druhy jsou spíše lesní, preferující doubravy. Taxonomicky, resp. morfologicky komplikovaná situace nastává v jižní Evropě, kde roste muchomůrka hnědošupinná (A. codinae), jež je vzrůstem menší, po celou dobu růstu plodnic tmavší, vázaná na doubravy. Tato muchomůrka je občas vřazována do morfologické variability muchomůrky Vittadiniho.

Habitem může připomínat zástupce rodů bedla (Macrolepiota, Chlorophyllum), kteří bývají zbarveni v okrových až červenavých tónech, na třeni postrádají šupiny a mají pohyblivý prsten.

 

Rozšíření: Evropský druh s výraznou submediteránní tendencí, který roste především v jižní Evropě s přesahem areálu do střední Evropy. Je udáván rovněž z Krymu.

 

V České republice tento druh vždy rostl vzácně a bodově v teplých, nížinných až pahorkatinných oblastech Čech a Moravy na severní hranici celkového areálu. Z Čech je znám z Českého středohoří (Dlouhý vrch, Raná a Oblík), Prahy a Ústí nad Labem. Na Moravě byl od poloviny 70. let považován za nezvěstný, v 21. století byl objeven v Olomouci, u Přibic na Pohořelicku a na Znojemsku.

 

Ekologie: Tato muchomůrka je vázaná na xerotermní stanoviště jako jsou prosvětlené listnaté lesy, travnaté meze, skalní stepi, ale také roste v intravilánech měst v parcích a na městských trávnících vykazujících vazbu k vegetaci sv. Malvion neglectae. Je považována za saprotrofa, bez ektomykorhizních vazeb typických pro většinu zástupců rodu. Vyrůstá solitérně nebo v tzv. čarodějných kruzích, ve kterých vytváří několik málo desítek plodnic.

 

Plodnice vyrůstají od června do konce září.

 

Ochrana a ohrožení: Muchomůrka Vittadiniho patří mezi zvláště chráněné druhy makromycetů v kategorii kriticky ohrožených. Ve stejné kategorii ohrožení je vedena také v Červeném seznamu. Přestože v posledním desetiletí lokalit tohoto druhu přibylo, je stále velmi vzácným druhem, který je spíše věrný stabilním stanovištím, na kterých se může objevovat pravidelně.

 

Poznámka: Druh není považován za jedovatý, ale plodnice se nedoporučují ke konzumaci pro nepříjemný zápach a tuhost. Sběr zvláště chráněných druhů hub je přísně zakázán. Druh je pojmenován po svém prvonálezci, italském mykologovi 19. století Carlo Vittadinim.

 

 

 

Literatura:

 

Redhead S., Vizzini A., Drehmel D. C. & Contu M. (2016): Saproamanita, a new name for both Lepidella E.-J. Gilbert and Aspidella E.-J. Gilbert (Amaniteae, Amanitaceae). – IMA Fungus, 7: 119–129.

 

Tulloss R. E. et al. (2016): The genus Amanita should not be split. – Amanitaceae, 1(3): 1–16.

 

Veselý R. (1934): Atlas hub evropských. Sv. 1, Amanita – muchomůrka. – Praha, 80 s.