Alyssum montanum subsp. gmelinii - tařice horská Gmelinova

8. 3. 2018 vytvořil Michal Hroneš

Alyssum montanum subsp. gmelinii (Jord. & Fourr.) Thell. – tařice horská Gmelinova
Syn.: Alyssum gmelinii Jord. & Fourr., Alyssum arenarium C.C. Gmel., Alyssum montanum var. argenteum Podp., Alyssum montanum var. argyropsis Podp., Alyssum montanum var. macrocarpum Podp., Alyssum montanum var. serpentini Podp., Alyssum montanum var. wildtii Podp., Alyssum montanum subsp. brymii Dostál
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Status: NT

Popis: Vytrvalé, trsnaté, šedavě chlupaté byliny s vystoupavými, 7–20 cm vysokými lodyhami a přízemními růžicemi listů. Přízemní listy jsou obkopinaté až obvejčité, lodyžní listy jsou čárkovitě obvejčité až čárkovitě kopisťovité, celokrajné. Všechny listy jsou chlupaté hvězdicovitými chlupy, na rubu s 14–24 rameny, na líci méně větvenými. Čtyřčetné květy vyrůstají v jednoduchých, poměrně bohatých hroznech, obvykle na přímo nebo šikmo odstávajících květních stopkách. Kališní lístky po odkvětu opadávají. Korunní lístky jsou světle až sytě žluté, na konci vykrojené. Plodem jsou okrouhlé až široce eliptické šešulky pokryté hvězdovitými chlupy.

Možná záměna:
Víceméně nezaměnitelný taxon. Vzdáleně podobná je např. tařice kališní (Alyssum alyssoides), která se liší neopadavými kališními lístky a chudým květenstvím, a tařice skalní (Aurinia saxatilis), která se liší statnějším vzrůstem, oddáleně zubatými listy a lysými šešulkami.

Rozšíření:
Celkový areál je nedostatečně známý. S jistotou se tařice horská Gmelinova vyskytuje v Německu, v ČR, v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku. Velmi pravděpodobně roste také na Ukrajině a v severních oblastech Balkánského poloostrova.

V ČR se vyskytuje především v nejteplejších oblastech. Zejména ve skalnatých územích (Český kras, Pavlovské vrchy), v oblastech říčních kaňonů na západní Moravě a středních Čechách) a také na větších písčinách (Polabí, dolní Poohří a Povltaví, Hodonínsko). Těžiště rozšíření se nachází v pahorkatině.

Ekologie: Druh reliktních stanovišť se suchomilnou vegetací, který roste především na skalách, na skalních stepích, na písčinách a ve světlých borech, na skalnatých a kamenitých půdách různé reakce, od mírně kyselých přes vápnité až po hyperbazické hadce. Je diagnostickým druhem vegetace západopanonských vápencových skalnatých stepí svazu Bromo pannonici-Festucion pallentis a také vegetace bazifilní vegetace jarních efemér a sukulentů svazu Alysso alyssoidis-Sedion.

Hemikryptofyt, který kvete od konce března do června.

Ohrožení a ochrana:
V Červeném seznamu z roku 2000 byl druh kvůli taxonomickým nejasnostem veden ve dvou kategoriích, a to C3 (populace písků) a C4a (populace skal). V Červeném seznamu z roku 2012 je již taxon uveden jen v jedné kategorii (C3) a v nejnovější verzi z roku 2017 došlo k jeho zařazení do kategorie NT (téměř ohrožený).

Taxonomická poznámka:
Okruh tařice horské je velmi komplikovaný kvůli značné morfologické variabilitě, křížení a také polyploidii. Rostliny na našem území byly tradičně rozlišovány na dva poddruhy, subsp. montanum (populace skal) a subsp. gmelinii (populace písků) v rámci nichž byla rozlišována ještě řada lokálních odchylek (např. hadcová var. serpentinii). Poslední studie však ukazují, že naše rostliny jsou i přes svou morfologickou variabilitu geneticky homogenní a liší se od rostlin v jihozápadním Německu a Švýcarsku. V tomto pojetí jsou všechny naše populace sdružovány do subsp. gmelinii, zatímco Německé a Švýcarské rostliny patří k nominátnímu poddruhu.

 


Literatura:

Smejkal M. (1992): Alyssum L. – In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 144–149.

Španiel S., Marhold K., Filová B. & Zozomová-Lihová J. (2011): Genetic and morphological variation in the diploid–polyploid Alyssum montanum in Central Europe: taxonomic and evolutionary considerations. – Plant Systematics and Evolution 294:1–25.

Španiel S., Marhold K., Thiv M. & Zozomová-Lihová J. (2012): A new circumscription of Alyssum montanum ssp. montanum and A. montanum ssp. gmelinii (Brassicaceae) in Central Europe: molecular and morphological evidence. – Botanical Journal of Linnean Society 169: 378–402.