Agropyron pectinatum - žitňák hřebenitý

27. 11. 2008 vytvořil Václav Dvořák

Agropyron pectinatum (M.Bieb.) P.Beauv. - žitňák hřebenitý

Syn.: Agropyron cristatum auct. non (L.) Gaertn.

Čeleď: Poaceae - lipnicovité

Status: C1, ČK

 

Popis: Habituelně nezaměnitelná trsnatá tráva, do 60-ti cm vysoká, s charakteristickým až 5 cm dlouhým lichoklasem, který je uspořádaný z dvouřadých odstávajících hustých klásků. Plevy i pluchy jsou výrazně osinaté.

 

Rozšíření: Euro-asijský druh, s centrem svého areálu ve střední Asii po evropský mediterán. Do střední Evropy se rozšířil sekundárně. Zavlečený je v Severní Americe a na Novém Zélandu.

 

Z České republiky byl uváděn z břehů Vltavy resp. z Prahy, z různých železničních nádraží např. v Brně. Dále byl výskyt potvrzený z Rohatce, na Bzenecku či na kopci Lamplberg, druhotně rovněž z okolí Mikulova a Dolních Věstonic.

 

Ekologie: Druh těžkých hlinito-písčitých, sprašových půd, pro který je charakteristický antropochorní způsob šíření, sekundárně se stává součástí vegetace železničních náspů, pat zdí apod. Rozmnožuje se generativně i vegetativně.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem růstu v květnu až červenci.

 

Význam: Zajímavý submediteránní element české flóry, doklad migrace druhů přímo ovlivněné člověkem.

 

Ochrana a ohrožení: Vzhledem k tomu, že se jedná o druh adventivní, na našem území osidlující sekundární stanoviště, není žitňáku věnována ochranářská pozornost. Spíše z loajality ke slovenským sousedům je v Červeném a černém seznamu vedený jako kriticky ohrožený. Na Slovensku jsou některé populace totiž brány jako přirozené.

 

    

 

 

Literatura:


Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR. 2. díl. - Academia, Praha.