Agrius convolvuli - lišaj svlačcový

21. 4. 2011 vytvořil Ondřej Machač

Agrius convonvili (Linnaeus, 1758) – lišaj svlačcový

Čeleď: Sphingidae – lišajovití

Status: běžný druh

 

Popis: Velký lišaj s rozpětím křídel 90–100 mm. Zbarvení předních křídel je šedohnědé s kresbou, která připomíná kůru stromů. Zadní křídla jsou světle hnědá s několika tmavšími linkami a narůžovělým okrajem. Hlava a hruď je zbarvena stejně jako přední křídla. Tykadla jsou jako u všech lišajů vřetenovitá. Na první pohled si všimneme velkých očí a dlouhého sosáku, který má po natažení až 10 cm! Zadeček je černo růžově pruhovaný s šedým pruhem uprostřed. Housenka má dvě barevné formy. První je světle zelená s tmavými šikmými proužky a druhá je tmavě hnědá s bílým a žlutavým proužkem. Typická je také kukla, kde je již patrný odstátý sosák.

 

Možná záměna: Charakteristický druh, který lze zaměnit snad jen s lišajem šeříkovým (Sphinx ligustri). Ten má tmavou hruď a kontrastnější zbarvení.

 

Rozšíření: Evropa, Asie a Afrika.

 

V ČR běžný druh především v nížinách, který k nám migruje z jihu.

 

Biologie a ekologie: Tento lišaj obývá různé otevřené biotopy, jako jsou stepi, suché stráně a dosti často se s ním setkáme také v kulturní krajině, ve městech, podél cest apod. Přes den odpočívají imaga obvykle na kůře stromů, kde jsou dokonale maskovaná. Aktivní jsou až za soumraku, kdy létají kolem kvetoucích keřů a bylin. Svým dlouhým sosákem jsou schopní sát i z trubkovitých květů. Lišaj svlačcový je typický představitel tažných motýlů, který do střední Evropy každoročně přilétá zejména z jihu Evropy. Přilétá v polovině května. Housenky se živí především svlačcem rolním (Convolvulus arvensis) a opletníkem plotním (Calystegia sepium). Housenky můžeme najít od července do září. Koncem srpna vzrostlé housenky opouští živnou rostlinu a vydávají se hledat vhodné místo k zakuklení. Kuklí se v půdě, nehluboko pod povrchem. Bylo zjištěno, že kukla dokáže v našich podmínkách i přezimovat.

 

 

Literatura:


Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy - Noční motýli I. Academia Praha.