Aglais urticae (Linnaeus, 1758) ? babočka kopřivová  

Syn.: Nymphalis urticae (Linnaeus, 1758)  

Čeleď: Nymphalidae - babočkovití  

Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel 44-50 mm. Křídla oranžově-hnědá, u špičky předních křídel je bílá skvrnka. V tmavém lemu na okraji zubatých křídel je řada modrých skvrn. Rub křídel je hnědý, podobný kůře stromů. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Housenka je černě zbarvená, otrněná se žlutými podélnými přerušovanými pruhy. Kukla je hnědozeleně zbarvená s několika trny.

Možná záměna: Druh lze zaměnit s babočkou jilmovou (Nymphalis polychloros), ale Aglais urticae má u špičky předního křídla bílou skvrnu a je menší. S jinými babočkami ji nelze zaměnit.

Rozšíření: Vyskytuje se po celé Evropě, vystupuje nad 3000 m n. m.  Zasahuje přes Sibiř až do Japonska

V ČR patří mezi k nejhojnějším denním motýlům.

Biologie a ekologie: Je denním motýlem, nalézáme ji všude v otevřené krajině i ve městech a parcích, bývá prvním jarním motýlem. Dospělci se živí nektarem z rostlin. Samičky kladou zelená vajíčka na spodní stranu kopřivy dvoudomé. Housenky se vyskytují ve dvou generacích, první generace se vyskytuje v květnu až červnu a druhá generace v červenci až srpnu. Je vázána na kopřivu dvoudomou (Urtica dioica). Motýl má během roku dvě generace. Jedinci vylíhlí v pozdním létě přezimovávají, často na půdách, v jeskyních, pod kameny a v různých puklinách.

Taxonomická poznámka: Vytváří dva poddruhy u nás Aglais urticae urticae, na Sardiinii a Korsice poddruh Aglais urticae ichnusa, který je ovšem některými autory považován za samostatný druh Aglais ichnusa.

Právě vyšla kniha: Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal. Kniha je ke stažení ve formátu pdf, nahlédnout můžete zde.