Agalenatea redii - křižák pýřitý

23. 2. 2010 vytvořil Ondřej Machač

Agalenatea redii (Scopoli, 1763) – křižák pýřitý

Čeleď: Araneidae – křižákovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 6–7 mm (hlavohruď u samců 1,5–2,5 mm, u samic až 3 mm). Hlavohruď je poměrně široká, hruškovitá. Zadeček je mírně zploštělý, širší než delší. Zbarvení je velmi variabilní od světle hnědých jedinců s tmavou kopinatou skvrnou až po načervenalé nebo světlé jedince s nevýraznou kresbou. Celé tělo je hustě ochlupeno, zvláště na zadečku jsou patrné typické odstávající chloupky (odtud české jméno "pýřitý"). Nohy jsou žlutohnědé nevýrazně tmavě kroužkované.

 

Možná záměna: Typický druh, zaměnitelný snad jen s mladými jedinci křižáků z rodu Araneus. V Evropě se vyskytuje jen jeden druh tohoto rodu, druhý se vyskytuje ve východní Africe.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen téměř v celém mírném pásu Evropy a Střední Asie.

 

V ČR nehojný teplomilný druh, roztroušeně v nížinách, hojnější pouze na jižní Moravě a ve středních Čechách, jinde poměrně vzácný.

 

Biologie a ekologie: Tento křižák obývá otevřené a osluněné biotopy, jako jsou stepi, lesostepi, písčiny, osluněné okraje světlých lesů, teplé stráně, suché louky, křoviny, ale i pískovny a úhory. Zejména mezi vyšší vegetací se zaschylým květenstvím si tvoří menší kolovité sítě. Přes den se ukrývá v pavučinovém úkrytu poblíž sítě a čeká na kořist. Často jsou tyto úkryty připomínající pavučinové lůžko, v suchém květenství, kde je díky svému zbarvení dokonale maskován. Přezimují mladí jedinci, kteří dospívají následující jaro. S dospělci se setkáme od dubna do října.

 

 

Literatura:

 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.