Adscita staticeps - zelenáček šťovíkový

9. 4. 2020 vytvořil Ondřej Machač

Adscita statices (Linnaeus, 1758) – zelenáček šťovíkový

Čeleď: Zygaenidae – vřetenuškovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla okolo 15 mm, rozpětí křídel 25–30 mm. Tělo a přední křídla jsou kovově zelené někdy až s modrozeleným leskem. Tykadla jsou vřetenovitá černá, na konci kyjovitě rozšířená, tupě zakončená, samci mají tykadla krátce hřebenitá. Přední křídla s tmavšími třásněmi. Zadní křídla jsou šedavé až žlutohnědé. Nohy jsou černé. Housenka zavalitá, tvarově jako u vřetenušek, obvykle rudohnědá se žlutozeleným hřbetním pruhem a světlými krátkými chloupky.

 

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími našimi zelenáčky (v ČR 7 druhů). Od zelenáčků rodu Jordanita a Rhagades se odlišuje tupě, kyjovitě rozšířenými tykadly. Velmi podobný zelenáček devaterníkový (A. geryon) je menší, teplomilný a velmi vzácný druh.

 

Rozšíření:  Široce rozšířený palearktický druh, který obývá mírný pás Evropy a Střední Asii až po západ Číny.

 

V ČR roztroušeně po celém území. Od nížin do podhůří. Je to náš nejhojnější zelenáček.

 

Biologie a ekologie: Zelenáček šťovíkový obývá různé nelesní biotopy, jako jsou louky, pastviny, stepi, lesostepi, křovinaté stráně, ale i mokřadní a rašelinné louky. Dospělci mají denní aktivitu a létají od konce května do konce srpna, nejvíce v červnu a červenci. Létají zejména za slunečného počasí, kdy rádi sedají na hlavně fialové květy. Často odpočívá na stéblech trav. Po páření klade samička shluky žlutých vajíček, obvykle na spodní stranu listů. Housenky se živí různými druhy šťovíků (Rumex). Housenky se vyskytují od července do konce jara následujícího roku, přezimují ve stařině. Kuklí se obvykle na spodní straně listu živné rostliny.

 

 

Literatura:

 

Macek J., Laštůvka Z., Beneš J. & Traxler L. (2016): Denní motýli, Motýli a housenky střední Evropy IV., Academia, Praha.