Eremocoris podagricus (Fabricius, 1775) – pozemka

Syn.: Eremocoris icaunensis (Populus, 1880)

Čeleď: Rhyparochromidae – pozemkovití

Status: běžný druh

Popis: Tělo je dlouhé 5–6,5 mm, svrchu ploché. Drobná hlava spočívá na velkém lichoběžníkovém štítu. Za štítem je trojúhelníkový štítek. Zbarvení těla je černohnědé se světlými skvrnami. Stehna předních nohou jsou nápadně ztluštělá a jsou na nich drobné dopředu obrácené trny.

Možná záměna: V ČR se vyskytují 4 druhy rodu Eremocoris, všechny se vyznačují párem polokruhových bílých až krémových skvrn na membráně polokrovek. Jejich vzájemné odlišení je možné prostřednictvím znaků ve velikosti a postavení drobných trnů na stehnech a chlupů na holeních. Kromě toho lze úspěšně užít rozdíly ve zbarvení těla, které je v rámci druhu relativně málo variabilní a mezidruhově mírně odlišné. Pozemka E. fenestratus se od ostatních druhů navíc liší jiným tvarem těla (podlouhlejší tělo, dozadu se nerozšiřující) a výrazným leskem. Záměna pozemky E. podagaricus je tak možná zejména s druhy E. plebejus a E. abietis. Druh E. podagaricus působí pestřejším dojmem – má výrazné bílé až krémové skvrny v přední části polokrovek (za štítem) a dále pak pár drobných skvrnek na bocích polokrovek. E. plebejus tyto skvrny nemá (nanejvýš je v přední části polokrovek světlejší místo, které však není kontrastně odděleno od okolí). E. abietis má výrazně světle zbarvenou celou přední třetinu polokrovek a postrádá boční světlé skvrnky.

Rozšíření: Evropský druh, rozšířený od Španělska a Británie přes střední a jižní Evropu do západního a jižního Ruska. Nejvýchodnější údaj pochází pravděpodobně z Kazachstánu. V Evropě jsou nejsevernější nálezy z jižního Švédska, jižního Skotska a z Lotyšska.

V ČR poměrně běžný druh v nížinách a pahorkatinách, vyskytuje se však v nízkých početnostech.

Biologie a ekologie: Tato pozemka obývá širokou škálu stanovišť od suchých, sluncem zalitých skalních stepí, kamenolomů či pískoven, přes suché i vlhké louky nebo zahrady až po různé typy lesů (často suťové lesy, ale někdy také lužní lesy). Žije epigeicky, živí se semeny spadlými na zem. Ukrývá se v mechu, v travních drnech, pod kameny, v suti, v opadu (travním, listovém i v jehličí), pod keři apod. Dospělci přezimují a mohou být nalézáni po celý rok. Aktivovat začínají v březnu či dubnu; kladení vajíček probíhá v květnu a červnu. Dospělci nové generace se objevují od srpna.

Literatura:

Bantock T., Botting J.: British Bugs - An online identification guide to UK Hemiptera [http://www.britishbugs.org.uk]. Citováno dne 15.4.2025

Stehlík J.L., Vavřínová I. (1997): Results of the investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum (Lygaeidae II). Acta Musei Moraviae, Scientiae naturales (Brno) 82: 57–108

Stichel W. (1962): Illustrierte Bestimmungstabellen der Wanzen. II. Europa. (Hemiptera Heteroptera Europae). Vol. 4. Selbstverlag, Berlin-Hermsdorf.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!