Xerolenta obvia (Menke, 1828) – suchomilka obecná

Syn.: Helicella obvia, Helicella candicans (L.Pfiffer, 1841)

Čeleď: Hygromiidae – vlahovkovití

Status: běžný druh

Popis: Šířka ulity 10–17 mm, výška ulity 7,8–9,5 mm. Ulita bělavá s tenkými světle hnědými proužky, při pohledu zboku téměř plochá, tenkostěnná a jen slabě rýhovaná. Na starých ulitách proužky blednou a zachován bývá jen hlavní proužek, i ten po čase mizí a staré ulity jsou bílé. Tělo je světle béžové.

Možná záměna: Od podobné suchomilky ladní (Helicella itala), se rozezná zejména při pohledu z píštělové pozice (zespodu), kde je střed závitů ve středu ulity, zatímco u suchomilky obecné je posunut nahoru. Další naše suchomilky, rod Candidula a Helicopsis mají ulitu výrazně rýhovanou.

Rozšíření: Evropa - téměř celá Evropa , kromě severní Skandinávie a Britských ostrovů.

V ČR zejména v nížinách, v krasových oblastech a starých lomech hojná.

Biologie a ekologie: Suchomilka obecná je vázána na teplé xerotermní stráně, stepní lokality a druhotně také staré opuštěné lomy, železniční náspy apod. Zde se vyskytuje velmi hojně a její prázdné ulity můžeme nacházet mezi kameny a vegetací po stovkách. Živé jedince nalezneme na vegetaci často ve skupinkách desítek jedinců. Nepříznivé období přečkává "zavíčkována" vápenatou blankou k vegetaci, nebo na kamenech. Vajíčka klade pod kameny.

Literatura:

Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J. (1995): Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha.

Pfleger V. (1988): Měkkýši. Artia Praha, 191 pp.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!