Vipera berus (Linnaeus, 1758) - zmije obecná

Čeleď: Viperidae - zmijovití  

Status: KO, VU, IUCN: DC, BERN III

Popis: Zmije obecná je až 80 cm dlouhý had se zavalitým tělem. Hlava je znatelně oddělena od těla, má spíše trojúhelníkovitý nebo oválný až vejčitý tvar, který je dán především obsahem jedu v jedových žlázách. Čenich je tupý, okrouhle hranatý. Oční zřítelnice je svislá, barva oka je dosti variabilní, přechází z hnědé až do červené. Ocas není znatelně oddělen od těla a tvoří jen asi 10 - 15 % celkové délky. Zbarvení je velmi variabilní. Základní zbarvení je ve všech odstínech šedé a to převážně u samců. U samic se pak setkáváme nejčastěji se zbarvením v odstínech béžové, žlutohnědé až hnědé. Klikatý pruh, který je typickým znakem zmije, je u samců výraznější než u samic, ale může i úplně chybět. Jsou známy i dvě barevné aberace. Černá forma - morfa prester, jejíž tělo i hlava je celá černá, s těmito jedinci se setká v horských polohách (rašeliniště). Červenohřbetá forma - morfa chersea je zbarvena v odstínech hnědočervené až rezavě červené, její výskyt je mnohem vzácnější než u předchozí aberace.

Možná záměna: Při nepozornosti lze zaměnit snad jen s užovkou hladkou (Coronella austriaca), která se od zmije odlišuje ve spoustě znaků. Typický je například tvar hlavy a velikost hlavových štítků - pilea. Užovka hladká je také menším a méně robustním druhem.

Rozšíření: Areál rozšíření zmije obecné pokrývá značně velké území. Na západě od Britských ostrovů a Francie až na východ po Koreu a Čínu.V Evropě její severní hranice rozšíření sahá hluboko do Skandinávie, na jihu Balkán a Středomoří. Úplně chybí ve Španělsku, na Apeninském pol., Irsku a Řecku.

V České republice je její výskyt soustředěn spíše do pohraničních pohoří, na vysočinu a do okolí Prahy. Jedná se 56 % území ČR.

Biologie a ekologie: Zmije u nás preferuje výslunná stanoviště v lesní krajině, jako rašeliniště, zarostlé kamenné stráně, okolí horských potoků, horské louky nebo jen okraje lesů a polí. Od nadmořské výšky cca 300 m až po 1500 m n. m. Aktivita v jarních měsících je spíše denní a s přibývajícím se ročním obdobím se přesouvá do podvečerních až večerních hodin.  Pro zmije je velmi důležité vyhřívání na slunci, je to doba, kdy se stává skoro netečnou a spoléhá na své dokonalé maskování. V těchto okamžicích dochází nejčastěji ke kontaktu s ostatními druhy a třeba i člověkem, kdy při nepozornosti můžeme na takto odpočívající zmiji šlápnout a její odezva je pak velmi rychlá a bolestivá.  Zmije je druhem spíše chladnomilným a vlhkomilným, a proto je její aktivita tolik ovlivněna roční dobou a počasím. Zimuje od října do dubna, pod kořeny stromů, v děrách v zemi apod. Páření probíhá vetšinou v měsíci květnu. Samci svádějí o samice boje, při nichž, ale nedochází k bojům na život a na smrt. Se samicí se páří pouze jeden samec, k samotnému oplození dochází později. Samice si uchovává samcovo sperma na období květen/červen, kdy oplozuje svoje vajíčka, jedná se o příklad vnitřního nepřímého oplodnění. Zmije je živorodá, mláďata rodí v období srpna a září. Hlavní složkou potravy zmije obecné jsou drobní hlodavci, jako hraboši a myši, občas také plazi.

Poznámka: Zmije je jediným jedovatým hadem žijícím na území ČR, který však na člověka neútočí a všechny jeho projevy spojované s útokem jsou pouze obranného charakteru. Dochází však k případům, kdy je člověk ušknout. Smrtelná dávka jedu pro člověka vážícího 70 kg je zhruba 15 mg suchého jedu. Při uštknutí použije zmije zhruba 1/3 obsahu jedových žláz. To je zhruba 3 mg suchého jedu, takže takové uštknutí by nemělo pro zdravého člověka představovat vážnější nebezpečí.Je ale potřeba dbát zvýšené pozornosti pokud k ušknutí dojde. U osob nemocných, malých dětí nebo starších lidí je vhodné vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. Při intoxikaci jedem je důležité zachovat klid a omezit všechnu svoji aktivitu na minimum. Je vhodné zbavit postižené místo (končetinu) všech škrtících předmětů, jako jsou hodinky, náramky nebo prstýnky. Místo kousnutí je dobré vydezinfikovat a překrýt sterilním obvazem. A v případě nutnosti vyhledat lékaře.

Taxonomická poznámka: Zmije obecná vytváří tři poddruhy, v České republice se vyskytuje poddruh Vipera berus berus - zmije obecná severní.

Literatura:

Baruš V., Oliva O., a kolektiv (1992): Fauna ČSFR, svazek 26, Plazi. - Academia, Praha.

Mikátová B., Vlašín M., Zavadil V. (eds.) (2001): Atlas rozšíření plazů v České republice. - AOPK ČR, Brno, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!