Vinca minor - barvínek menší

19. 9. 2009 vytvořil Michal Hroneš

Vinca minor L. – barvínek menší

Syn.: Vinca humilis Salisb., Vinca intermedia Tausch, Vinca ellipticifolia Stokes, Vinca acutifolia Bertol. ex Koch

Čeleď: Apocynaceae – toješťovité

Status: běžný druh

 

Popis: Plazivé vytrvalé rostliny, 30 – 80 cm dlouhé, s dřevnatějícími stonky. Lodyhy jsou poléhavé, řídce krátce chlupaté, obvykle sterilní, květonosné lodyhy jsou občas vystoupavé. Listy jsou neopadavé, vstřícné, tmavě zelené, tuhé, krátce řapíkaté, s čepelí protáhle kopinatou až vejčitou, celokrajnou, na bázi obvykle klínovitou, na vrcholu tupě zašpičatělou. Květy, vyrůstající na dlouhých stopkách, jsou fialové, modré, růžové či bílé. Kalich je nálevkovitý, lysý. Koruna je řepicovitá, na bázi srostlá v trubku. Plodem je měchýřek.

Možná záměna: S druhy běžně se vyskytujícími v ČR nepravděpodobná. Vzácně, především v intravilánech obcí, zplaňuje barvínek větší (Vinca major), který má listy i květy výrazně větší a okraj listů a kalich je nápadně brvitý.

 

Rozšíření: Druh původně rozšířený v mediteránním a submediteránním prostoru (od Pyrenejí po břehy Černého moře), na sever zhruba po střední Evropu. Dále na severu (Pobaltí, Skandinávie, Skotsko) a na východě (Turecko, Kavkaz) je téměř jistě nepůvodní.

 

V ČR se původní populace barvínku vyskytují především na Moravě a ve východních a severních Čechách, především v mezofytiku. Na celém území jsou poměrně hojné zplanělé populace, vyskytující se od nížin do nižšího horského stupně.

 

Ekologie: Druh rostoucí v podrostu listnatých lesů a křovin nebo na skalách, vysazován bývá v parcích, na hřbitovech či v okolí sakrálních staveb. Velmi hojně pěstovaný a zplaňující druh, preferující vlhčí, na živiny bohaté půdy se zásaditou (hojně na vápenci) až neutrální reakcí. Dobře snáší zastínění. Diagnostický druh dubohabřin svazu Carpinion betuli.

 

Chamaefyt, kvetoucí od března do června.

 

Význam: Barvínek (nebo lidově brčál) je poměrně značně jedovatý a obsahuje velké množství různých alkaloidů (např. vinkamin či vinblastin). Extrakt z natí se užívá ke zmírnění kašle, snížení krevního tlaku a také snižuje množství bílých krvinek. V zahradnictví se používá jako odolná půdopokryvná rostlina. Bylo vyšlechtěno velké množství kultivarů lišících se barvou a tvarem květů, vzrůstem a barvou listů.

 

 

Literatura:

 

Slavík B. (2000): Vinca L. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 62–64.