Vespa crabro - sršeň obecná

21. 3. 2010 vytvořil Filip Trnka

Vespa crabro Linnaeus, 1758  sršeň obecná

Čeleď: Vespidae – sršňovití

Status: běžný druh

 

Popis: Patří mezi nějvětší druhy blanokřídlých Evropy, tělo dorůstá velikosti 1935 mm. Dělnice a samci jsou menší než královna. Zbarvení hlavy a štítu je žluto-hnědo-červené, zbytek těla žluto-hnědý (vyjma první červené pásky na zadečku). Na hlavě jsou dvě mohutné oči a mezi nimi tři menší očka (ocelli). Samičí tykadla mají segmentů 12 naproti tomu samčí tykadla mají 13 segmentů. Liší se i počet zadečkových článků, samice mají 6 článků, samci 7. Blanitá křídla jsou načervenalá. Sršeň podobně jako včela může svoje žihadlo použít opakovaně a neumírá.

 

Rozšíření: V Evropě od Portugalska a Španělska přes celý mírný pás a částečně subtropický pás Evropy a Asie až po Japonsko. Chybí v nejsevernějších oblastech, ale vyskytuje se například na jihu Velké Británie a v jižním Švédsku a Finsku. Kolem roku 1840 byla z Evropy introdukována do severní Ameriky (poprvé ve státě New York), odkud se rozšířila do většiny států na východním pobřeží Ameriky. Dnes se vyskytuje v severovýchodní čtvrtině USA od Kanady po Texas.

 

V ČR běžný druh především v nížinách.

 

Biologie a ekologie: Již v dubnu vylétá po přezimování oplodněná královna založit novou kolonii. Pro stavbu hnízda vyhledává dutiny ve starých stromech, díry ve zdech, půdní prostory nebo dokonce komíny. Materiál pro stavbu je tvořen slinami a suchým dřevním trouchem. Se stavbou hnízda začíná od stopky, které celé hnízdo drží, potom začíná stavět buňky. Kolem buněk později staví několika vrství ochranný obal. Do každé buňky klade královna jedno vajíčko. Vylíhnuté larvy jsou zadečkem přichyceny za spodek buňky a prozatím se o ně stará královna. Škrábáním o papírové buňky se larvy dožadují potravy, kterou královna prozatím loví. Jako potrava slouží především drobní bezobratlí, ale také nektar, výjimečně dokáží sršni napadnout oslabená včelstva. Po dokončení vývoje první generace přebírají dělnice většinu prací, především péče o další larvy a údržba a zvětšování kolonie. Přibližně v září už je hnízdo natolik velké, že královna začne klást vajíčka, z kterých se vyvíjejí samci a nové královny, krátce poté sama umírá. Nové královny vylétají z hnízda a zahajují takzvaný "svatební let", kdy se paří se samci a potom hledají vhodné místo k přezimování a cyklus se znovu opakuje. Dělnice a samci hynou s příchodem zimy. Staré hnízdo již není nikdy využíváno.

 

Význam: "Sedm bodnutí sršně usmrtí koně, tři jsou nebezpečná člověku" - tak často vyprávějí lidové tradice. Ve skutečnosti je opak pravdou, člověk zabíjí sršně z pověry, strachu a neznalosti. Sršně nejsou agresivní, agresivní mohou být pouze v blízkosti hnízda, které se snaží bránit před ohrožením. Bodnutí od sršně je přibližně stejně bolestivé jako od vosy a nebezpečné může být pouze pro malé děti a starší nebo nemocné lidi.  Živí se velmi často škodlivým hmyzem a tak jsou prospěšné. V některých evropských státech je dokonce v Červených seznamech ohrožených druhů.

 

Taxonomická poznámka: Vytváří několik poddruhů, v ČR se můžeme setkat s poddruhem Vespa crabro germana.

 

 

Literatura:


Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2012): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví.