Trifolium aureum - jetel zlatý

25. 7. 2010 vytvořil Michal Hroneš

Trifolium aureum Pollich - jetel zlatý

Syn.: Chrysapis aurea (Pollich) Greene, Trifolium agrarium L. p.p., Trifolium strepens Crantz  

Čeleď: Fabaceae - bobovité  

Status: běžný druh

 

Popis: Jednoleté až dvouleté, 25 až 50 cm vysoké byliny s přímými až vystoupavými, v horní části větvenými, silnými, řídce chlupatými lodyhami. Listy jsou trojčetné, lysé, krátce řapíkaté, s jednotlivými lístky obvejčitými až eliptickými, na okraji vroubkovanými, na konci tupě uťatými až slabě vykrojenými, většinou zcela přisedlými. Palisty jsou kopinaté až šídlovité, lysé, přirostlé k řapíku. Květenství jsou hlávkovitá, tvořená zlatožlutými až žlutými, později hnědožlutými, krátce stopkatými květy. Korunní trubka je obvykle kratší než trubka kališní, kališní cípy jsou téměř lysé, jen na konci s několika málo chlupy. Plodem je nepukavý, vejčitý lusk s krátkým zobánkem.

 

Možná záměna: Asi nejpodobnějším druhem je jetel pochybný (Trifolium dubium), který se liší drobnějšími květy, poléhavými, tenkými lodyhami a zcela lysými kalichy. Od dalších, poměrně podobných druhů, jetele ladního (Trifolium campestre) a jetele otevřeného (Trifolium patens), se dá jetel zlatý poměrně snadno odlišit podle kratičkých řapíčků a tvaru palistů.

 

Rozšíření: Druh, jehož areál zahrnuje prakticky celou kontinentální Evropu, od střední Francie na západě po západní Sibiř, severní Turecko a Kavkaz na východě. Na sever areál zasahuje zhruba dostřední Skandinávie, na jih přibližně do středního Středomoří. Zavlečen byl na Britské ostrovy, na Island, do Severní Ameriky, Tasmánie či na Nový Zéland.

 

V ČR se vyskytuje poměrně roztroušeně od nížin do hor, s optimem výskytu v pahorkatině a podhůří. V klimaticky teplých oblastech je poměrně vzácný a je vázán především na větší lesní komplexy.

 

Ekologie: Jetel zlatý nejčastěji roste na okrajích lesů, především dubohabřin, bučin či doubrav, u lesních cest, v lesních světlinách a na pasekách, na travnatých stráních či podél komunikací. Jedná se o stínomilnější druh, který roste nejlépe na sušších, kyselejších půdách.

 

Hemikryptofyt či terofyt, který kvete od června do července.