Tilia cordata - lípa srdčitá

30. 6. 2018 vytvořil Michal Hroneš

Tilia cordata Mill. – lípa srdčitá
Syn.: Tilia officinarum Crantz, Tilia parvifolia Hoffm., Tilia sylvestris Desf., Tilia ulmifolia Scop.; lípa malolistá
Čeleď: Malvaceae – slézovité (dříve Tiliaceae – lipovité)
Status: běžný druh

Popis:
Opadavý, často statný, až 30 m vysoký strom s v obrysu vejcovitou až téměř kulovitou korunou a válcovitým rovným kmenem. Borka je zprvu šedá a hladká, později šedohnědá a podélně mělce rozpukaná. Letorosty jsou lysé, zelené, z horní strany často načervenalé, s vejcovitými, lysými pupeny. Listy jsou obvykle krátce řapíkaté, s čepelí v obrysu srdčitou až okrouhle srdčitou, na okraji pilovitou, na líci tmavě zelenou, lysou, na rubu šedozelenou, mezi žilkami lysou, v paždí s chomáčky rezavých nebo hnědavých chlupů. Květy vyrůstají po 4 až 10 ve vrcholících na dlouhých stopkách květenství, které jsou na bázi srostlé s lysým, dlouze řapíkatým listenem. Kališní lístky jsou žlutozelené, drobné. Korunní lístky jsou světle žluté. Tyčinek je větší množství (až 30), patyčinky se nevyvíjejí. Plodem je jednopouzdrý, obvejcovitě kulovitý až téměř hruškovitý oříšek s kožovitým, vlnatě chlupatým oplodím. Semena jsou kulovitá.

Možná záměna:
Od lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) se liší absencí chlupů na ploše rubu listů a také rezavými až hnědými chomáčky v paždí žilek. Od v poslední době poměrně často pěstované lípy plstnaté (Tilia tomentosa) se liší absencí hvězdovitých chlupů na listech a také absencí patyčinek.

Rozšíření: Evropský druh vyskytující se od jižní Skandinávie po severní oblasti okolo Středozemního moře. Na západ zasahuje do Anglie a Skotska, na východ po západní Sibiř. Izolované populace se nachází na Korsice, na Krymu a na Kavkaze.

V ČR hojná v teplejších oblastech od nížin do podhůří, nejčastěji ve středních a východních Čechách a na jihozápadní Moravě. Vzácně vystupuje i do hor a své výškové maximum nalézá okolo 900 m n. m. Kromě přirozeného výskytu je také hojně vysazována v obcích, v alejích a v okolí božích muk.

Ekologie: Druh světlých i stinných listnatých lesů na vlhkých, na živiny bohatých, skeletovitých půdách s mírně kyselou až bazickou reakcí. Roste v lužních a suťových lesích a také v dubohabřinách. Je diagnostickým druhem vegetace suťových lesů svazu Tilio platyphylli-Acerion a také dubohabřin svazu Carpinion betuli.

Lípa srdčitá se dožívá až 700 let. Solitérní jedinci začínají kvést okolo 15. roku života, stromy v zápoji kvetou poprvé až okolo 30. roku. Poměrně dobře snáší mrazy a také kontinentální klima se značným střídáním teplot. Největšího rozmachu na našem území zaznamenala lípa srdčitá především v ranném atlantiku, později ji začal vytlačovat buk a pak také člověk. Nicméně lípa byla díky své schopnosti regenerace a tvorby mnohokmenných jedinců oblíbenou dřevinou v takzvaném pařezinovém hospodářství. Na počátku 18. století započalo nahrazování lípy smrkovými a borovými monokulturami.

Makrofanerofyt, který kvete v červnu.

Význam: Z lesnického a sadovnického pohledu poměrně oblíbená dřevina, která má měkké, snadno obrábitelné dřevo, které se používá zejména na výrobu překližky, beden, ale také rukodělného nábytku nebo betlémů. Lípa srdčitá je vysazována jako solitérní a alejová dřevina. Využívá se také jako půdoochranná a meliorační dřevina. Květy obsahují řadu farmakologicky významných látek. Z lipových květů se připravuje zejména čaj nebo výluh, který pomáhá při nachlazení, snižuje tlak a zmírňuje křeče. Díky značnému množství nektaru je lípa také vhodná jako rostlina medonosná.

 

Lípa srdčitá je zároveň od roku 1848 národním stromem a také stromem všech Slovanů. V řadě mytologií indoevropských národů zastupovala ženský prvek a byla obdivována pro svou dlouhověkost.

Kultivary:
Pěstují se zejména kultivary s kuželovitou korunou (např. T. cordata 'Pyramidalis') a také rychle rostoucí jedinci s hustou korunou (např. T. cordata 'Greenspire').

 

 

Literatura:

Koblížek J. (1992): Tilia L. – In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 276–282.

Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. – Sursum, Tišnov.

Matula R., Svátek M., Kůrová J., Úradníček L., Kadavý J. & Kneifl M. (2012): The sprouting ability of the main tree species in Central European coppices: implications for coppice restoration. – European Journal of Forest Research 131: 1501–1511.