Tettigonia viridissima - kobylka zelená

10. 6. 2008 vytvořil Filip Trnka

Tettigonia viridissima Linnaeus, 1758 - kobylka zelená

Syn.: Locusta vridissima (Linnaeus, 1758), Phasgonura viridissima (Linnaeus, 1758), Tettigonia caudata flava Nedelkov, 1907; Tettigonia longispina Ingrisch, 1983; Tettigonia paoli Capra, 1936; Tettigonia trinacriae Jannone, 1937; Tettigonia viridis cantatrix De Geer, 1773; Tettigonia viridissima meridionalis Shugurov, 1912; Gryllus viridissimus Linnaeus, 1758

Čeleď: Tettigoniidae - kobylkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Velká jasně zelená kobylka, vzácněji žluto-hnědě zbarvená, dorůstající 30-45 mm, s křídly až 65 mm. Hnědo-žluto-zelené oči, dlouhá tykadla přesahující konec zadečku. Často se u samečků po celé délce těla táhne hnědá kresba. Přední křídla tuhá, chránící zadní křídla, která jsou průhledná. Křídla jsou střechovitě složená. Je dobrým letcem, urazí i stovky metrů. Zadní nohy silně vyvinuté, umožňují dlouhé skoky. Sluchové orgány jsou uloženy v holeni na předních nohách. Samička má dlouhé kladélko.

 

Rozšíření: Celá Evropa, chybí v severním Rusku a na několika ostrovech. Nevystupuje příliš do hor.

 

V ČR hojný druh.

 

Biologie a ekologie: Najdeme ji okrajích lesů a na loukách, v bylinném i stromovém patře. Od poledních do večerních hodin můžeme poslouchat stridulaci samců, kterou vydávají třením zvlášť přizpůsobenou částí předních křídel. Stridulují pouze samci, což je u kobylek zvykem. Samičky mají tympanální orgán, který přijímá zvuky od samečků. Sluchový orgán umožňuje kobylce přesně zaměřit místo, odkud zvuk přichází. Samci mají také tympanální orgán, vnímají jím stridulaci jiných samců. Při kopulaci samec přenáší spermatofor do pohlavních orgánů samičky. Samička klade přibližně kolem stovky vajíček. Vajíčka zimují a na jaře se líhnou nymfy, které se živí převážně mšicemi a jiným drobným hmyzem, starší instary a dospělci se živí větší kořistí jako jsou mouchy, motýli, ale jsou to i býložravci. Nymfy asi po 5-6 svlecích dospívají v imaga.