Spermophilus citellus (Linnaeus, 1766) – sysel obecný

Čeleď: Sciuridae – veverkovití

Status: KO, CR, IUCN: VU, Bern III, HD II, IV

Popis: Sysel obecný je 18–25 cm velký hlodavec, velikostí tedy srovnatelný s veverkou obecnou (Sciurus vulgaris). Tělo je protáhlé na nízkých nohách. Ocas je krátký, hustě osrstěný. Chlupy na těle i ocasu jsem přiléhavé,  tvoří dojem, že je zvíře štíhlé a drobné. Zbarvení je pískově žluté až rezavohnědé se světlými skvrnami na hřbetu. Břicho je žluté. V okolí velkých černých očí jsou k vidění jemné bílé proužky. Uši jsou malé, skoro celé zakryté srstí.

Možná záměna: Mezi hlodavci a druhy české a slovenské fauny jde o nezaměnitelný druh. Na Slovensku žije v oblasti Tater svišť horský (Marmota marmota), se kterým by k záměně mohlo dojít pouze snad jen mimo jejich stanoviště, jelikož tyto dva druhy žijí v rozlišných biotopech. V terénu k tomuto setkání není předpoklad. Svišť je oproti syslovi mnohem větší a robustnější.

Rozšíření: Centrum rozšíření sysla obecného je v JV Evropě, Malé Asii a na Kavkaze. Zapadní hranici areálu tvoří lokality v Čechách.

V ČR se sysel vyskytuje na několika izolovaných lokalitách ve středních a jižních Čechách a na jižní a střední Moravě. V 50. letech 20. století byl sysel hojným druhem zemědělské krajiny a byl považován za škůdce. V dnešní době je považován za jednoho z nejohroženějších savců, žijících v ČR.

Biologie a ekologie: Biotopem sysla obecného jsou kulturní stepi do nadmořské výšky 700 m. Díky nevhodnému zemědělství se jeho populace a výskyt na některých lokalitách tak snížil, že došlo velkému vymírání tohoto druhu. Sysel žije pospolitě v koloniích. Nory, které sysel hloubí, jsou až 80 cm hluboko pod zemí a 1,5–6 metrů dlouhé. Na zimu vstup do nory a celou noru ucpává a zimuje je v ní. Dospělci upadají do zimního spánku už velmi časně a to na konci července nebo začátkem srpna. Sysel si na zimu netvoří žádné potravinové zásoby a spoléhá se pouze na podkožní tuk. K probouzení z hibernace dochází na přelomu dubna a května, ale hlavně v období, kdy se teplota země pohybuje nad 6°C. Za nepříznivých podmínek (déšť, vysoké teploty) během dne zůstávají syslové ukryti v norách. V létě může docházet i k aestivaci, tedy k letnímu spánku. Typickým postojem sysla je panáčkování, díky kterému mají přehled o tom, co se děje v jejich okolí. Orientace probíhá hlavně zrakem. V ohrožení predátorem hlasitě hvízdají. V koloniích žije většinou více samic než samců. Není časté, že by se jedinci vzdalovali daleko od svých kolonií. Páření probíhá hned po ukončení hibernace. Samice rodí 1–11 mláďat a to v období dubna až června. Po narození jsou mláďata slepá a holá. Velmi často se stává, že mláďata hynou během zimního spánku. Potravou sysla obecného jsou zelené části rostlin, semena a zrní. Někdy loví také drobný hmyz nebo mláďata ptáků. Při vyrušení ukládá potravu do lícních toreb a zanáší si ji do úkrytu. Dospělý sysel žije 6–8 let.

Ohrožení a ochrana: Sysel patří v České republice mezi druhy kriticky ohrožené. Jeho výskyt je v současné době rozdělen jen na několik málo izolovaných území. Jak již bylo zmíněno jde o druh, který vlivem špatného zemědělství a změnou krajiny přišel o své přirozené biotopy a stanoviště. Už tak slabé populace ještě decimují vnitřní faktory prostředí jako je oscilace apod. Druh je u nás také na západní hranici svého rozšíření, což samo o sobě znamená značný tlak na populace. Díky včasným zásahům a záchranným programům na ochranu sysla obecného, snad tento druh bude dále součástí naší fauny.

Literatura:

Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!