Sitta europaea Linnaeus 1758 – brhlík lesní

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Sittidae – brhlíkovití

Status: běžný druh, IUCN: LC

Popis: Brhlík lesní je jediný zástupce rodu Sitta na našem území. V jihovýchodní Evropě se pak vyskytují další tři druhy. Brhlík je 12 cm velký pěvec. Je stálý, posuny i mladých jedinců v pohnízdní době jsou velmi omezené. Celkové zbarvení je modrošedé s kaštanovým spodkem ocasu a výraznou černou páskou přes oko. Zobák je protáhlý a poměrně tlustý. Břišní strana je světle hnědá. Pohlavní dichromatismus je velmi nevýrazný. Samci mají ve srovnání se samicemi pouze výrazněji hnědě zabarvené podpaždí. Pohlavní dimorfismus není u tohoto druhu vyvinut.  

Možná záměna: Kombinace černé pásky přes oko, šedomodrého zbarvení a typickému pobíhání po kůře stromů velmi často také hlavou dolů dělá z brhlíka nezaměnitelný druh.  

Rozšíření a početnost: Brhlík je monotypický druh s areálem výskytu v celé lesnaté části Evropy a Asie. Na celém území je stálý. V České republice hnízdí od nížin až po horské lesy a jedná se o jednoho z našich nejpočetnějších druhů ptáků. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 600 000–1 200 000 hnízdících párů.

Biologie a ekologie: Brhlíka lesního je možné nalézt celoročně ve všech parcích, lesích či zahradách. Vyhledává vzrostlé a starší stromy, po kterých s oblibou leze a sbírá potravu. Jako jediný z našich ptáků dokáže lézt při sběru potravy hlavou dolů. Při sběru potravy často tluče do stromu podobně jako datlovití (Picidae) ovšem tlukot je velmi jemný a tichý. Ptáci hnízdí v přírodních dutinách či umělých budkách. Jako jediný ptačí druh si uzpůsobuje vletové otvory a skuliny mezi prkny budky nebo dutiny „betonem“,  který vyrábí smícháním slin s blátem. Při narušení „zabetonovaných“ spár dutinu nebo spíše častěji budku brhlík opouští. Výstelka hnízda je nejčastěji tvořená šupinami kůry, které nejsou nijak poskládané či vytvarované. Podestýlka hnízda je tedy tvořena sypkým materiálem.

Hlas: Zpěv a kontaktní hlas je tvořen sérií rychle opakovaných písknutí. Nahrávku najdete zde.

Tah: Stálý druh s minimálními přesuny i v mimohnízdní době. Nejvzdálenější záznam ptáka kroužkovaného na našem území je 300 km.           

Literatura:

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.

Klůz Z. 1980: Pomocné ornitologické tabulky. Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě.

Svensson L., Mullarney K., Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Nakladatelství Ševčík, Plzeň.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!