Sisymbrium altissimum - hulevník vysoký

9. 8. 2022 vytvořil Václav Dvořák

Sisymbrium altissimum L. – hulevník vysoký

Syn.: Sisymbrium sinapistrum Crantz; S. pannonicum Jacq.; S. hungaricum Lumnitzer; Pachypodium pannonicum (Jacq.) Endl.; Hesperis altissima (L.) O. Kuntze

Čeleď: Brassicaceae – brukvovité

Status: zdomácnělý neofyt

 

Popis: Bylina s přímou, na bázi srstnatou, jinak lysou, nad polovinou široce rozkladitě větvenou lodyhou, vysokou 30–60(–120) cm. Dolní a střední listy řapíkaté, lyrovitě peřenosečné, se 3–7 páry úzce kopinatých úkrojků; horní listy rovněž peřenosečné, dělené ve 1–3 páry úkrojků. Květenstvím je větvený hrozen; kališní lístky dovnitř zahnuté, kápovité; korunní lístky široce obvejčité, citronově žluté, později bělavé; prašníky vínově červené. Plodem jsou čtyřhranné šešule; plodní stopky široké jako plod.

 

Možná záměna: Zaměnit lze za mnohem vzácnější hulevník východní (Sisymbrium orientale), který má kališní lístky jen těsně pod vrcholem kápovité a nejhořejší listy jsou u tohoto druhu celistvé nebo hrálovité.

 

Rozšíření: Areál druhu se rozprostírá od východní Evropě, přes Přední Asii a Blízký východ až po Střední Asii a Tibet. Jinde v Evropě je považován za nepůvodní, již zdomácnělý. Podobně tomu je také v Severní Americe.

 

V České republice se vyskytuje především v nižších a teplejších polohách termofytika a v přiléhajících středních polohách mezofytika. Mnoho lokalit je dokladováno z Prahy a středních Čech, jižních a východních Čech, jižní Moravy a Ostravska.

 

Ekologie: Hulevník vysoký se vyskytuje na širokém spektru stanovišť – na kamenitých svazích, písčitých březích řek a na písčinách, při okrajích komunikací, na rumištích, rudištích a haldách, na čerstvých půdách po stavbě. Preferuje plochy s nezapojenou vegetací, místa osluněná. Je součástí ruderálních typů vegetace, jako sv. Atriplicion či vzácnější typ sv. Salsolion ruthenicae.

 

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

 

 

Literatura:

 

Čalasan A. Ž., German D. A., Hurka H. & Neuffer B. (2021): A story from the Miocene: Clock-dated phylogeny of Sisymbrium L. (Sisymbrieae, Brassicaceae). – Ecology and Evolution, 11(6): 2573–2595.

 

Dvořák F. (1992): Sisymbrium L. In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 26–38.